Byl jsem na konci června již na několikátém Dni otevřených sklepů v Měšťanském pivovaru v Poličce, připravuji o této pivní slavnosti článek, ale musím reagovat již nyní. A to k chuti poličského piva. V úvodu chci jen poznamenat, že Polička a poličské pivo jsou mojí srdeční záležitostí a takového Záviše jsem donedávna řadil k top pivům u nás. Píše se o nasládlosti - zde bych nesouhlasil, spíše bych hovořil o sladovosti a plnosti piva, ano při napití jako byste očekávali, že přijde něco sladkého, ale tato chuťová představa se záhy mění v širokou, výraznou, nikoliv však hrubou a palčivou hořkost, která dlouho doznívá. Právě vzácná vyváženost tohoto sladového piva činí poličské pivo, zejména 12 Záviše, výjimečným. Poličské pivo tedy nebylo sladké, až donedávna. Pan Váša coby dlouholetý sládek pivovaru skončil a na jeho místo přišel hlavní technolog Patrik Godovský. A nastaly prý tlaky na výběr surovin, nikoliv však ze strany nového sládka. Dnes se již chmelí granulátem, loni jsem měl tu čest vonět k šiškám, upravuje se množství surovin a poměry - a co je výsledkem? Pivo, které jsme pili na slavnostech bylo pivo zcela prázdné, kdeže byla ta sladová plnost, velmi málo chmelené, spíše připomínalo nasládlou vodu? Prostě rozčarování. Měli jsme možnost ochutnat i novější várky přímo z tanků a již jako mladé pivo chutnalo velmi sladce. Řečeno slovy jednoho ze zaměstnaců, jako cecek. Ptali jsme se i ostatních zaměstnanců, žádné velké nadšení z "nového" poličského piva jsme však neviděli, ba právě naopak. Kde je tedy zakopaný čert? Nikoliv nový sládek ale pan ředitel Witz, ten stojí za změnou chuti. Pokud tedy pivovar bohužel udrží tento nastolený trend,ztratí poličské pivo svou výjimečnost a přiřadí do kategorie průměrných a běžných piv s nasládlou chutí, jako je Ferdinand, Rebel, Černá Hora a spol.