Přikládám část cestopisu o výpravě z 24.-25. března 2009 (tehdy byl Parník asi opravdu nejmladším minipivovarem v ČR):
...Při výjezdu z hanácké metropole nemohl našemu zraku uniknout místní pivovar v Holici, ze kterého už bohužel nějakých patnáct let žádné pivečko neteče. Z přerovského Zubra však naštěstí stále teče, a byť je pěkně nahozen, má nádhernou restauraci i skvělou podnikovou prodejnu s ochotnou obsluhou, jeho snímečky nepatří zrovna k těm lepším. Pivovar je totiž obestavěn řadou velkých budov a z jižní strany dokonce hraničí s cikánským slumem, kde by zřejmě pouhá přítomnost světlovlasého jedince s digifotoaparátem spadala do kategorie krajně riskantních podniků. Obešli jsme tedy celý rozlehlý blok staveb, jejichž dominantní součástí je právě pivovar, a následně se přesunuli o pár set metrů jižněji, na parkoviště u místní Hypernovy - tam se totiž nachází nejnovější minipivovar v naší vlasti, zvaný PARNÍK. Proč si zrovna zde, na Hané, zvolili takovýto mořeplavecký název pro podnik tohoto druhu, jest pro mne záhadou (kdesi na internetu jsem pochytil zprávu, že prý budova svým tvarem toto plavidlo připomíná, mně ho tedy nepřipoměla...). Krychlová skleněná stavba je uvnitř zdobena jakoby rybářskými sítěmi a červenobílými záchranými kruhy a ve stejném duchu se i obsluhující personál pohybuje po lokálu v pruhovaných námořnických tričkách. Dlužno podotknouti, že značně pomalu. Pohledná pruhovaná dcérečka (zřejmě jedna z těch učnic, které zrovna dnes měly praxi či službu v restauraci, neboť pan majitel přeci nebude draze platit hotovou a zkušenou servírku...) nám donesla nápoj asi 15-20 minut po jeho objednání a na zmínku o tom, že chceme pojíst, dočista zapomněla. Zaplatil jsem tedy tu jednu dvanáctku a řidičovo nealko a kvůli této obtížné padesátikorunové transakci se pruhovaná děvčátka docela dost poprala s počítačem...