Z historických dokumentů českého chmelařství

Především musíme zdůraznit, že naše chmelařství prvou světovou válkou bylo značně devastováno. Jestliže největšího rozsahu pěstování chmele na našem území bylo docíleno v roce1907 kdy se chmel pěstoval na výměře 17 280 ha, pak v roce 1920 se chmel pěstoval pouze na výměře 7 362 ha. Nově vzniklý stát vyčleněný z bývalé monarchie Rakousko – Uherské musel zákonitě nastoupit samostatnou politiku i ve chmelařství. Nutno přiznat, že čeští chmelaři navázali jak na tradice pěstování chmele, tak i na dlouhá desetiletí se odvíjející zápas o postavení této komodity v celosvětovém, resp. evropském chmelovém trhu. V minulé ročence jsme končili volbou nového výboru na ustavující schůzi Českého chmelařského spolku pro království české dne 15. ledna 1920.

Z jednání této schůze akcentujeme zejména usilovnou snahu vrcholných představitelů o obnovu našeho válkou zbědovaného chmelařství. Připomeňme si jisté roztržky, ke kterým došlo v předcházející době kolem osoby Antonína Mohla. Pan Kubínek, statkář z Mutějovic vyzývá k upuštění od osobních soubojů a k soustředění se na věcné problémy.

Mezi hlavní úkoly této etapy, které se promítají do dalšího období a prakticky je jím věnována pozornost na každé schůzi představenstva českých chmelařů patří projednávání změn provenienčního zákona. Za ministerstvo zemědělství je v této otázce delegován Dr. Matoušek, který sehrává velmi pozitivní úlohu v celé proceduře změnového řízení tohoto zákona a významně podporuje snahy představitelů českého chmelařství zaměřené na ochranu našeho chmele. Mnoho otázek se týká bariér, které byly kladeny zahraniční konkurencí v postavení českého chmele na zahraničním trhu.

S touto problematikou taktéž úzce souvisela otázka Známkovny chmele. Členové výboru důrazně požadovali odstranění vlivu města Žatce na řízení a správě Známkovny chmele a požadovali paritní zastoupení českých a německých pěstitelů a obchodníků v její správě. Byl vznesen požadavek na zastoupení 2 českých a 2 německých zástupců z řad pěstitelů a po jednom zástupci z řad českých a německých obchodníků. Další řešenou otázkou byly problémy kolem povinného známkování chmele vedené snahou po docílení účinných zábran kolem falšování chmele. Na požadavek pěstitelů se tehdejší ministerstvo zemědělství jednoznačně postavilo proti výstavbě celního skladiště v Úštěku pokud nebude zákonem stanoveno povinné známkování, pokud nebude přesná kontrola dováženého a vyváženého chmele.

Na stejné schůzi výboru informuje předseda o akci podniknuté za účelem získání vhodného objektu pro výzkumnou stanici chmelařskou a chmelařskou školu. Místopředseda pan Franěk navrhuje vyzvat zemědělskou radu k systemizování místa konsulenta chmelařství se sídlem v Praze.

Na schůzi výboru Českého chmelařského spolku pro království české dne 29. října 1920 bylo usneseno:

1. Provenienční zákon – opraviti par. 13 v tom smyslu aby passus o zastoupení národností ve správě Známkovny byl vynechán, nebo aby obě národnosti měly paritní zastoupení.
2. Byl vznesen požadavek na založení obchodní organizace českých chmelařů
3. Valná schůze spolku byla stanovena na 7. listopadu 1920.

Řádná valná schůze se konala 7. listopadu 1920 v hostinci u Šviců v Hřivicích. Z tohoto setkání vyjímáme nejdůležitější body jednání. Jak vyplývá již z dřívějších dokumentů bylo velkou neřestí té doby zlovolné podřezávání rostlin během vegetace. Bylo přijato usnesení o pojišťování proti tomuto poškození, byly přepracovány předpisy a rozeslány všem organizacím. Dalším bodem jednání valné schůze byly navrhované změny provenienčního zákona. Bylo přijato usnesení aby zastoupení národností dle chmelem osázené plochy bylo vynecháno a místo toho aby zastoupení české a německé produkce bylo paritní. Toto stanovisko bylo předáno ministerstvu zemědělství a Zemědělské radě. Vážným problémem byla otázka opatřování umělých hnojiv. Vedle požadavku nákupu hnojiv pro všechna odvětví zemědělské výroby byla projednávána výše poplatku českých chmelařů. Bylo stanoveno vybírat za každou kopu chmele 20 Kč. Ze zprávy o hospodaření spolku vyplývá celkové jmění ve výši 13 099,13 Kč, Pokladník p. Kokš z Krušovic byl „propuštěn ze zodpovědnosti“ a revizory byli zvoleni pp. Václav Hejda, statkář v Nesuchyni a František Polívka, farář v Hřivicích.

V roce 1921 mezi nejaktuálnější projednávané otázky, jak vyplývá z programu schůze výboru ze dne 27. listopadu 1921, řadíme ukončení ankety o nových chmelařských obvodech. Na Žatecku byl utvořen místo dosavadního okresu a kraje jediný obvod „Žatecko“. Dále byla ustanovena oblast roudnická, úštěcká, dubská a tršická. Na jednání k prováděcímu nařízení k provenienčnímu zákonu byli delegováni pánové Böhm, Lukáš, Kubínek a Froněk. K otázce vybudování tranzitního skladiště, o které se snaží obchod, se spolek usnesl volit cesty co největšího oddálení a pokud to nebude reálné staví se za vybudování pouze jednoho skladiště tohoto typu.

Okresní politická správa vyzvala tento spolek, který až dosud stále používal označení „Český chmelařský spolek pro království české“ ke změně názvu (království vznikem republiky přestalo existovat). Výbor se usnesl používat od termínu listopadové schůze roku 1921 označení „Český chmelařský spolek republiky Československé“

Závažnou otázkou projednávanou na listopadové schůzi v roce 1921 byl dovoz chmelů cizí provenience. Nově pojmenovaný spolek vyvolal akci proti tomuto dovozu a usnesl se „ustaviti deputaci k ministerstvu zemědělství a obchodu „ za účelem vydání zákazu na dovoz cizího chmele“. Do této deputace byli zvoleni pánové Kubínek, Froněk, Böhm, Lukáš a Kotík. Současně k této účasti byl vyzván i německý odbor. Současně bylo poukazováno na to, že některé firmy používají při dovozu cizích chmelů označení, které budí dojem, že se jedná o chmel žatecký. Toto se vyskytuje zejména u firmy „Saazia“. Proti tomuto nešvaru český spolek důrazně protestoval.

Jako zajímavost z tehdejšího politického klima uvádíme požadavek okresního sdružení dorostu republikánské strany československého venkova, aby na schůze výboru byl zván předseda tohoto sdružení pan Kotík z Kněževse. Tomuto požadavku bylo vyhověno s tím, že pan Kotík může mít pouze hlas poradní.

Na schůzi 11. února 1922 konané v hostinci U Schmídů v Rakovníku se projednávají některé kompetenční otázky. Předseda rakovnické okresní komise pan Pracný si ztěžuje, že jednatel pan Novotný z Krupé o své vůli svolal schůzi okresní chmelařské organizace, na kterou pozval i členy z jiných okresů. Tento postup pana Novotného byl shledán jako nepřípustný a byla mu vyslovena důtka.

Na stejné schůzi byla projednávána otázka ohraničení chmelařské oblasti v souvislosti s projednáváním prováděcího nařízení k novému provenienčnímu zákonu. Německý odbor požadoval změny v žatecké oblasti. Spolek českých chmelařů s tímto návrhem nesouhlasil a trvat na původním členění oblastí

Na návrh předsedy výbor požaduje aby Rolnicko – chmelařská škola v Rakovníku byla organizována jako čistě odborná škola chmelařská a byla vybavena tak, jak to důležitost českého chmelařství vyžaduje. Spolek současně se usnesl podat žádost Státnímu pozemkovému úřadu v Praze a ministerstvu zemědělství aby velkostatek Krušovice byl věnován zřízení Výzkumné stanice chmelařské, event. chmelařské školy.

Mezi závažné ekonomické otázky byla zařazena valorizace chmele. Přáním „Řížské ústředny chmele“ v Žatci bylo, aby i čeští pěstitelé chmele se zúčastnili valorizace. Český chmelařský spolek se rozhodl zaslat pěstitelům oběžník pouze o zcela dobrovolném přistoupením a valorizaci. Současně bylo upozorněno že Říšská ústředna chmele v Žatci bude zaujímat český a německý obvod chmele. Českou agendu by vedl český odbor Jednoty chmelařské v Žatci.

Na jedné straně byl veden zápas proti dovozu cizího chmele, na straně druhé nelze nevidět potřeby rozvíjejícího se pivovarského průmyslu. Plocha chmele v českých zemích byla na zlomu let 1922 a 1923 stále nízká a o mnoho nepřevyšovala stav po druhé světové válce. V roce 1922 byl chmel pěstován na ploše 7 862 ha a hektarový výnos byl 718 kg.ha-1. V roce 1923 byla plocha osázená chmelem 7 762 ha a sklizeň byla pouze 398 kg.ha-1.Pivovary v té době byly odkázány pouze na ročníkovou sklizeň a je zcela přirozené, že v té době se plně projevoval v cenové oblasti zákon nabídky a poptávky. Stoupající výroba piva a nízké sklizně vedly k vzestupu ceny chmele.

Jak se dozvídáme ze společného jednání Českého chmelařského spolku republiky Československé a Jednoty chmelařské v Žatci ze dne 9. prosince 1922, ministerstvo zásobování vyvolalo akci proti našemu chmelařství. Z referátu předsedy pana Fejfara vyplývá, že Česká odborová rada zemědělská zaslala českému chmelařskému spolku kopii dopisu ministerstva zásobování adresovaného ministerstvu obchodu, v němž upozorňuje na neodůvodněné stoupání cen chmele, které může mít vliv na cenu piva a žádá o opatření vedoucí k zákazu vývozu chmele.

Čeští chmelaři se resolutně proti této akci postavili a odmítli tvrzení, které dokonce hovořilo o lichvě. Chmelaři tuto akci posoudili jako atentát na volnost obchodu a existenci českého chmelařství. Citujeme z uvedeného zápisu: “O lichvě nemůže býti ani řeči.a proto také je zbytečná žádost o stíhání obchodu lichevními úřady. Stoupla-li cena přechodně na 850 Kč (rozuměj za 1 c.c. = 50 kg), není to lichva, vždyť režijní cena chmele je 1500 až 2000 Kč; chmel při ceně 850 Kč reprezentuje v jednom hektolitru pouze 4 – 5 haléřů“. Pan Vitner konstatuje, že akce ministerstva zásobování je prací zaujatých a neodborných lidí. Bylo uloženu panu Černému aby o celé akci napsal článek do běžného tisku a správně tak informoval naší veřejnost.

Informovanost v té době byla hodnocena jako nedostatečná a byl vznesen požadavek na vydávání samostatného chmelařského listu. Pan Böhm předložil návrh na zřízení České společnosti pro nákup a prodej chmele v Žatci, která by měla hájit zájmy českých pěstitelů chmele. Tento návrh byl jednomyslně přijat. O jeho dalším osudu jsme v další dokumentaci nenalezli zprávy.

Na stejné schůzi se objevila opět jednání o odborném chmelařském školství a bylo usneseno vznést Zemskému správnímu výboru na zřízení zvláštní chmelařské školy v Rakovníku a dosavadní nevyhovující učitelské síly nahradit řádnými odborníky. V záležitosti lounské školy uvedl pan Böhm, že jako člen kuratoria této školy žádal, aby tato škola působila též i v oboru chmelařství. Dosavadní místnosti této školy nevyhovovaly a proto bylo doporučeno aby škola přesídlila na velkostatek Nové Hrady nebo Cítoliby..

Prvé desetiletí nové Československé republiky je v oblasti chmelařství doprovázeno stoupající poptávkou po chmelu. Tomu také odpovídají rostoucí plochy chmelnic a lze hovořit o závratném vzestupu cen chmele, který kulminoval v roce 1924. Se stoupající plochou chmelnic klesají i ceny chmele. Uvádíme nárůst ploch chmele v období let předcházejících všeobecné hospodářské krizi, která se pochopitelně nevyhnula ani našemu chmelařství.

Těchto několik údajů v tabulce dokumentuje situaci tehdejšího chmelařství. Prudký nárůst cen chmele vyvolal nárůst ploch chmelnic. Ceny chmele v době ročníku 1924 a 1925 za 1 celní cent se pohybovaly dle časové poptávky na úrovni 3 000 až 5 000 Kč. Pěstování chmele se rovněž věnovala mimořádná péče, což se příznivě projevilo i ve výnosové úrovni. I když již v roce 1927 bylo zřejmé, že dochází k nasycení chmelového trhu, plochy chmele stále rostly. Začátkem třicátých let byla část chmele neprodejná a prodejní cena nepokryla ani náklady na česání a sušení chmele. Plochy chmele proto opět poklesly a ustálily se na 10 000 až 11 000 ha až do začátku druhé světové války. O tom pojednáme v dalším příspěvku v ročence 2004.

Václav Fric