Historie chmelařství v Anglii

Pokud je to pravda, pak přišlo chmelařství do Anglie poměrně pozdě v porovnání s kontinentální Evropou. Chmelařství se objevilo Čechách, Německu a dalších evropských oblastech již na přelomu tisíciletí. Jiné zdroje pak uvádí například rok 1511, v každém případě se chmel v Anglii pěstuje od první poloviny 16.století. Rozkvět chmelařství začal v 18. století, kdy byl chmel uznán za nejlepší a nejzdravější látku pro vytvoření hořkosti u sladových nápojů. Centrem obchodu se chmelem se stal postupně Londýn, protože patřil k největším výrobcům piva v zemi. Angličtí pěstitelé v této době nezásobovali pouze domácí trh, ale také Irsko, protože existoval zákon, který povoloval do Irska dovoz pouze anglického chmele. Je také známo, že anglický chmel byl již vyvážen na kontinent, zvláště do Německa a Holandska. Byly zde tedy všechny podmínky pro rozkvět londýnského trhu. Městská část Boroughs se ustavila jako centrum obchodu se chmelem. Protože se nachází na břehu Temže, měla výbornou polohu pro dopravu na tržiště, a byly zde také velké sklady. Nejvýznamnější chmelařská oblast Anglie, Kent, se pak nacházela za branami města. Podobně jako Žatec v Čechách, Norimberk v Německu, New York v USA stal se Londýn jedním z nejdůležitějších center obchodu se chmelem.

Velká tržní aktivita a rozšíření trhu si vyžádalo ustanovení pravidel řídících obchod se chmelem. V roce 1774 přijal parlament zákon o původu chmele, který byl rozšířen v roce 1800. Zákon upravoval způsob vážení chmele a dále vyžadoval, aby na každém balení chmele bylo uvedeno jméno pěstitele, ročník sklizně a místo, kde byl chmel vypěstován. Novela z roku 1800 přivedla úředníky, kteří měli za úkol kontrolovat balení a celý proces obchodování se chmelem.

Po polovině 19. století se Anglie stala jedním z největších dovozců chmele na světě, zvláště z Německa, Belgie a později také z USA. I přesto, že plocha chmele v Anglii významně vzrostla, nestačila domácí produkce pokrýt poptávku nastartovanou průmyslovou revolucí. Roční sklizeň se pohybovalo okolo 350 - 400 tisíc Ztr. a potřeba např. v roce 1875 byla 620 tisíc. Ztr. Rostoucí plochy a lepší výnosy, které byly výsledkem zlepšené techniky pěstování, však nepokryly poptávku a plocha chmele dosáhla maxima v roce 1878.

Historie pěstování a obchodu se chmelem v Anglii ve 20.století se vyznačuje četnými pokusy o kontrolu pěstování a obchodu, ať již státní nebo na dobrovolné bázi. Během 1. světové války nahradila anglická vláda volný systém obchodování se chmelem systémem kontroly chmele od srpna 1917. Hlavním důvodem rozhodnutí byly složitá situace chmelařství, která vznikla díky poklesu výroby piva v zemi. Události které následovaly, a úspěch prvních opatření pro kontrolu volného trhu se chmelem ukázaly, jak těžké je kontrolovat trh, zvláště s přírodním produktem, a eliminovat zákony nabídky a poptávky. Systém kontroly chmele byl uplatňován až do roku 1925.

Složitá pozice pro anglické chmelaře nastala, když vláda rozhodla o zvýšení daně z piva z 7 šilinků a 9 pencí na 23 šilinků za barel. Angličtí pěstitelé chmele tedy očekávali růst ceny piva, snížení výroby piva a následně snížení poptávky po chmelu o 65 %. I když se tyto odhady ukázaly jako přehnané, bylo jasné, že prodej chmele bude vážně ovlivněn a dojde k propadu cen. V září 1915 se pěstitelé obrátili na vládu se žádostí o uvalení cla na dovážený chmel. Vláda toto opatření neprovedla, ale zákonem z 1. června 1916 zakázala dovoz cizího chmele. Vedle zvýšení daně z piva se vláda v lednu 1917 rozhodla, že by produkce měla být snížena na 70 % výstavu roku 1916/1917. V březnu 1917 tato kvóta snížena ještě o 10 %, což znamenalo produkci na úrovni 30 % předválečného výstavu. Výsledkem bylo 100 000 Ztr. neprodaného chmele ze sklizně 1916 ve skladech na jaře 1917. S těmito zásobami a s nadcházející sklizní byl očekáván katastrofický propad cen. Zásoby včetně sklizně 1917 by stačily na 4 roky vaření při vládní kvótě.

První kroky ke kontrole chmele

Jako první opatření vláda schválila 19.května 1917 povinné snížení plochy na úroveň 50 % roku 1914 bez kompenzace. Dále byly naplánovány následující opatření:

1) Založení kontrolního výboru
2) Nákup existujících zásob za 70 % tržní ceny k 23.2.1917
3) Ohodnocení chmele roku 1917 na cenu o 20% vyšší než výrobní náklady

80 % financování převzala vláda. 20 % mělo být pěstitelům vyplaceno po uzavření prodeje. Toto opatření začalo platit 3.srpna 1917.

Byl jmenován chmelařský regulátor. Regulace byla prováděna podle následujících principů:
1. Současná anglická sklizeň měla být nakoupena regulátorem za cenu, která přinejmenším pokrývala produkční náklady. Vláda poskytne financování.
2. Pivovary nakoupí celou sklizeň za cenu, která pokryje náklady regulační instituce a zálohy pěstitelů, a také poskytne pěstitelům rozumný zisk do max. 20 %.
3. V případě, že bude nutné dovézt cizí chmel, licence bude udělena těm pivovarům, které nakupují významný podíl anglického chmele.
4. Cílem regulátora bylo snížit zásoby u pivovarů, aby nová sklizeň mohla být prodána.

Roky 1917/1918 do 1919/1920

Předem musel chmelařský regulátor nakoupit 100 000 Ztr. přebytečného chmele před sklizní roku 1917. Tento chmel byl rychle prodán obchodníkům a pivovarům za 70 % tržní ceny z 23.2.1917. Obvyklou praxí obchodníků v Anglii bylo nakupovat chmel od stejných pěstitelů každý rok. Regulátor rozhodl, že ti obchodníci, kteří si chtějí ponechat možnost volby, musí koupit chmel ze sklizně 1916. Jinak by ztratil opci pro rok 1918. Protože si obchodníci chtěli zajistit chmel pro své zákazníky, byl přebytek rychle prodán spolu se sklizní roku 1917.

Stejným způsobem byla rychle prodána i sklizeň roku 1918. Avšak nevýhodou tohoto systému bylo, že pivovary museli nakupovat více chmele než potřebovali. Úloha regulátora byla usnadněna tím, že plánované snížení o 50 % bylo překonáno. Místo plánovaného snížení z 15000 ha na 7500 ha se plocha snížila na 6400 ha, protože mnoho malých pěstitelů přestalo zcela dělat chmel. Dovozy chmele také zmizely. Třetím stabilizačním prvkem, byla skutečnost, že vláda si nevynutila snížení výstavu. Kombinace těchto faktorů rychle změnila situaci na trhu z nadprodukce na nedostatek.

Sklizeň v roce 1917 byla 217 000 Ztr. a pivovary požadovaly 263 000 Ztr., deficit byl pokryt ze starých zásob. Sklizeň roku 1918 byla velmi nízká na 138 500 Ztr. a v listopadu 1918 vystavila vláda licence na zvýšení pěstované plochy na 75 % stavu v roce 1914. Pěstitelé ale neprojevili velký zájem a obnoveno bylo pouze 770 ha z možných 4840 ha. Náklady na rozšíření byly totiž velmi vysoké. V poválečných letech byly náklad dvakrát až třikrát vyšší než před začátkem války. Regulátor se dohodl s pivovary na podpoře formou bonusu jedné libry za Ztr., to však nemělo velký úspěch.

Dovozy chmele

Vládní zákaz dovozu chmele trval přes sklizně let 1917 a 1918. V březnu asociace pivovarů doporučila regulátorovi a vládě povolení omezeného množství dovozů chmele vzhledem k tomu, že se nepodařilo rozšířit plochy chmele a vzrostla produkce piva. Na jaře roku 1919 byla již celá sklizeň toho roku prodána. Regulátor doporučil dovozní kvótu ve výši 30 000 Ztr.. Mezi zářím 1918 a červencem 1919 bylo do Británie dovozeno 60 000 Ztr. chmele a z politických důvodů povolila vláda dovoz 25000 Ztr. chmele z nově vytvořeného Československa. Celkem byly oproti očekávání dovezeno 146 000 Ztr. chmele.

Anglické odrůdy chmele

Anglický chmel s peckami

V hlavních chmelařských oblastech Evropy a dalších oblastech na světě je obvyklé nepěstovat opylený chmel. Chmelové pecky nemají žádnou pivovarskou hodnotu. Protože pecky představují až 20 % váhy chmele, platily by pivovary za váhu bez pivovarské hodnoty. Likvidace samčích rostlin je někde, jako například v Německu, vynucována zákonem. Na druhé straně, se v Anglii pěstuje téměř výlučně chmel s peckami. Pivovarští odborníci na kontinentu hodnotí chmel s peckami jako podřadný výrobek. Opylení červeňáků mělo ovlivnit vzhled chmele. Avšak chmel s peckami byl méně náchylný k některým chorobám. Zvláště v Anglii, kde jsou výkyvy výnosů přímo spojené s počasím, to bylo pro pěstitele důležité. Vedle toho u odrůd pecek byl výnos pouze 50 %.

Chmel s peckami se zvláště hodí pro výrobu svrchně kvašených piv a méně pro piva plzeňského typu s větším důrazem na chmel. V 18. století se pro rozlišení chmele používala relativně jednoduchá kritéria. V Anglii se rozlišoval chmel s bílou a zelenou révou, a dále se rozlišoval podle oblasti, kde byl pěstován, jako Farnham nebo Canterbury. Později se odvozoval od jmen jako Golding nebo Flemish. O červeňácích se psalo jako o chmelu s jistě nízkou kvalitou, ale vysokou rezistencí zvláště proti mšici. Další odrůdy se nazývaly Dadshot, Avenall, a Collegate. Collegate pocházel prý z planého chmele objeveného v Kentu pánem, který se jmenoval Collegate.

Nejznámější odrůdou je však Golding, který vycházel z chmele z Canterbury objeveného panem Goldingem v oblasti Malling na konci 18. století. Golding se zejména odlišoval vysokým výnosem a dobrou kvalitou. Odrůda se úspěšně rozšířila a v 19.století byl Kent a Sussex téměř výlučně osázeny odrůdami Golding, Canterbury, Grapes, Jones a Collegate.
Odrůda Canterbury byla popisována jako podobná Goldingu co se týče kvality a používala se především pro uchování piv typu Ale. Odrůda Grapes byla na druhou stranu odolnější. Odrůdy Grapes a Jones se daly pěstovat téměř na jakékoli půdě, tak jako odrůda Collegate.

Mezi lety 1860 a 1870 byla představena raná odrůda Bramling a nástupce Goldingu White Early Golding, které byly následovány odrůdou Prolific. Odrůda Fuggle, která se i dnes pěstuje v Anglii a v USA, byla uvedena v Kentu a Herefordu mezi lety 1880 a 1890. Říká se, že Fuggle je jednou z mála odrůd, které vznikly množením ze semene. Další odrůdy následovaly, ale neujaly se, jako Bates Brewer, Rodmersham a Cobbs Hop.

V roce 1906 byl profesor E.S. Salmon jmenován specialistou na mykologii na Wye College. Jeho první výzkum padlí ho vedl k počátku šlechtění chmele. První křížení v roce 1907 mělo za cíl vývoj nových odrůd s vysokým obsahem měkkých pryskyřic a dobrými růstovými vlastnostmi. Jeho prvním úspěchem byl Brewers Gold, křížení mezi samčím anglickým chmelem a samičí rostlinou z Manitoby (Kanada). Odrůda Northern Brewer vznikla v roce 1934 křížením samičí rostliny odrůdy Cantebury Golding a samčí rostliny známé jako OB 21, která byla vyšlechtěna v roce 1929 křížením odrůdy Brewers Gold s americkou OY 1. Výsledkem dalšího šlechtění byly odrůdy jako Bullion nebo Malling Mid Season.

Prakticky všechny dnešní vysokoobsažné odrůdy mají původ ve šlechtitelské práci Prof. Salmona. Odrůdy jako Brewers Gold a Northern Brewer byly celá léta ignorovány, a až po druhé světové válce si našly cestu do Belgie a odtud do Hallertau. Northern Brewer přispěl nemalou částí k úspěchu německého chmele na světovém trhu.

Až do poloviny padesátých let se největší německé chmelařské oblasti, Hallertau, pěstovala pouze místní odrůda Hallertauer. Odrůda Hallertauer měla jemné aroma, ale nízký obsah hořkých látek. Výsledkem ekonomické obrody Německa a rostoucí produkce piva byly rostoucí požadavky pivovarů na vyšší obsah hořkých látek. Avšak takové odrůdy se nepěstovaly v žádné německé oblasti. Pěstitelé z Hallertau proto hledali v sousedních zemích vhodné odrůdy. V Belgii našli Northern Brewer a Brewers Gold - obě s relativně vysokým obsahem hořkých látek.

Okolo roku 1947 byly v USA a Anglii představeny nové odrůdy s vysokým obsahem hořkých látek. Pro odlišení těchto odrůd od hořkých a aromatických odrůd byly nazvány vysokobsažnými. Obsah hořkých látek byl většinou přes 10%, v porovnání Brewers Gold a Northern Brewer mají 8% respektive 6,5% a aromatické odrůdy mezi 3 a 5%. Z těchto mnoha anglických odrůd se ujaly především Target a Yeoman.

Target je hlavní anglickou odrůdou současnosti. Tak jako Northern Brewer a Brewers Gold, byla i odrůda Target vyšlechtěna ve Wye College. Target je pozdní odrůdou s výnosem mezi 35-40 Ztr./ha což je porovnatelné s americkými a německými odrůdami ve stejné skupině.

Yeoman je velmi vhodný pro skladování a má relativně vysoký obsah hořkých látek přes 10%. Yeoaman je raná odrůda a byla v Anglii představena později než Target. Průměrný výnos u odrůdy Yeoman je 30 Ztr./ha což je méně než u srovnatelných odrůd ve světě a proto se jeho pěstování omezilo.

V roce 2003 se chmel v Anglii pěstoval na ploše 1737 ha. V roce 2002, kdy byla plocha 1982 ha, se vyrobilo 2671 t chmele. Nejrozšířenějšími odrůdami jsou Target, Golding, Fuggle, Challenger, First Gold, Admiral a Herald. Dvěmi největšími chmelařskými oblastmi jsou Hereford a Kent, ale chmel se také pěstuje v krajích Worcester, Oxon, Surrey, Hampshire a Sussex.

Literatura:
The Hop Atlas, Joh.Barth&Sohn.
Statistika a informace IHGC

Statistika pěstování chmele v Anglii 1969 - 2002

Již třicet let plocha chmele v Anglii stále klesá a zatímco v roce 1973 byla celková plocha 6769 ha, pak v roce 2003 je to podle poslední zprávy IHGC pouze 1737 ha, tj. 25,6 %. Co se týče produkce pak například ve stejném roce se v Anglii vyrobilo 10 447 t chmele, což bylo o cca. 100 t více než v bývalém Československu. V roce 2002 byla produkce v Anglii 2554,2 t, tj. 24,4 % roku 1973, a o 3888 t méně než v České republice. Průměrné výnosy v Anglii zůstávají v posledních třiceti letech tedy přibližně stejné a pohybují se okolo 1,4 t/ha.

Pokud by jsme se podívali na odrůdovou skladbu tak v roce 1971 byly hlavními odrůdami Fuggle (35,6% plochy), Golding (15%) a Bramling Cross (15%). V roce 1981 byly hlavními odrůdami Wye Target (20 % plochy), Wye Northdown (16,9%), Wye Challenger (14,7 %), Fuggle (10,1 %) a Golding (9,2 %).

V roce 1991 to byly odrůdy Target (47,9 % plochy), Challenger (12,4 %), Northdown (11,5 %), Golding (9,5 %) a Fuggle ( 9,0 %).

V roce 2003 je stále hlavní odrůdou Target (24,6 %), spolu s odrůdami Golding (21,8 %) a Fuggle (14,5 %). Odrůda Challenger představuje nyní pouze 6 % plochy a odrůda Northdown 1,5 %.

Zdroj: The Barth Report, IHGC