Kanada a malé pivovary

Jak se tak stává, člověk míní a osud mění, takže teď můžu volně navázat na mé předchozí úvahy o stavu kanadského pivovarství a napsat více o místním "microbrewing", které v poslední době mám možnost docela dobře poznávat.

Prvně bych asi měl uvést na pravou míru pojem microbrewing. Ve zdejších "makro" poměrech (na tomto kontinentě je, jak už nemálo našinců mělo šanci poznat, ve srovnání s našimi domácími podmínkami, všechno minimálně o jednu velikost větší, proto to "makro") se tento pojem používá pro označení pivovarů s výstavem do 200 tisíc hl ročně (domácí příklad přibližně Litovel). Pro hostinské a restaurační pivovárky se potom používá název "brewpub". Tyto mikro pivovárky jsou tedy srovnatelné s velkou většinou našich pivovarů, ovšem pouze po stránce objemu. Technologicky mají místní vybavení mnohdy ne starší než 10 až 15 let. První z mikropivovarů vzniklých v letech rozkvětu mikropivovarství tady v provincii Ontario (myslím, že byl první i v celé Kanadě) vznikl v roce 1984, tedy v době, kdy technologie kvašení v otevřených kádích pomalu uzavírala svoji nejlepší kapitolu.

V té době také pomalinku končila epocha, v které místní "makropivovary" Labatt a Molson skupovaly malé pivovary, přičemž v následujících letech několik z nich uzavřely v rámci "zefektivňování" výrobních nákladů i za cenu vyšších nákladů na dopravu, kdy se pivo dodnes vozí stovky až tisíce kilometrů. Těmito akvizicemi si tak upevňovaly (prakticky monopolizovaly) postavení na kanadském trhu. Provincie v té době na nátlak různých lobby, vedených pivovarskými, přestaly ochraňovat svoje místní - provinční producenty piva. Dříve totiž šlo o to, že se pivo do provincie mohlo dovážet z jiné provincie (či státu, takže to postihovalo i import) pouze za cenu vysokých poplatků či zajištění objemově odpovídajícího exportu zpět z provincie, takže se to prakticky nevyplácelo. V některých atlantických provinciích toto pravidlo platí dodnes (a také je trnem v oku nejen místních makros). To je ale odbočení od původního.

V roce 1984 se objevuje první moderní minipivovar Upper Canada (UC, "Horní Kanadou" se dříve nazývalo území dnešní provincie Ontario, "Lower" potom provincie Quebec) v centru Toronta. Má velký ohlas, vaří pivo typu Ale a později i Pilsner Lager. Obě značky mají poměrně dobrý zvuk u konzumentů, kteří oceňují především v té době nepříliš obvyklý charakter piva. Charakter nepříliš obvyklý proto, že se místní makros už dříve snažili, a dělají to dodnes, "neurazit" (a především neztratit) zákazníky třeba pořádně ochmeleným produktem, čímž dosahují výsledků již dříve popisovaných. Upper Canada vařila v dobách svého vrcholu ročně téměř 100 tis. hl piva (doma pivovar Krakonoš z Trutnova), čehož dosáhla v rozmezí asi šesti let od založení. V této době se už na trhu objevili i další průkopníci. Jednalo se buď o čisté nadšence, kteří se chtěli napít něčeho pořádného (takže se rozhodli si to sami uvařit), či o "zlatokopy", kteří vycítili příležitost a jali se jí využít. Jedni z těchto "zlatokopů" získali, po nepříliš šťastném pokusu Upper Canada získat finance vstupem na burzu, většinový podíl v UC a během několika málo dalších let v něm ukončili vaření a výrobu přenesli do svého mateřského pivovaru v Guelph (Ontario). Dnes zbyly ze značek Upper Canada pouze útržky zašlé slávy a značka sama z trhu postupně (snad úmyslně) ustupuje ve prospěch značky svého dnešního majitele.

Jiný, dodnes vařící mikropivovar Brick založil také v roce 1984 pan Brickman ve Waterloo v Ontariu. Dnes vaří téměř 100 tis. hl a v portfoliu má okolo 20 značek (Lager, Ale, několik speciálů a některé licenční značky). Není to žádný zázrak, více to připomíná pivo z makros, a i podle toho má různý úspěch u spotřebitelů. Jeho filosofie je asi taková, že když neuspěje s jednou novou značkou letos, další rok přijde s jinou. Lze si jen domyslet, jak to asi může fungovat (a funguje). Musím dodat, že touto cestou se, snad díky mizivé pivní kultuře a tradici, či snad celkové neznalosti piva a pivovarství, ubírá většina mikro i makropivoarů v Kanadě. Brick dnes vaří už jen v akvizicí získaném pivovaře ve městě Formosa (Ontario) a jeho akcie se, pro dnešní dobu s nepříliš zajímavou dividendou 1 až 5 centů (na dolar), obchodují i na místní burze.

V příštím pokračování zmíním ještě dva mikropivovary, které jak svým výstavem, ale zejména pak kvalitou svých piv, mají zásadní vliv na pivní trh, i když zatím jen ten v Ontariu, kde působím.