Restaurační minipivovary v Ho Chi Minhově městě

Vietnam co do počtu obyvatel můžeme přirovnat k Německu - cca 80 milionů. Pivovarů je zde oproti Německu méně než polovina /asi 450/ i tak je to úctyhodné číslo, ve srovnání s cca 75 pivovary a minipivovary u nás. Je ale nutno podotknout, že větších pivovarů s kapacitou nad 50 000 hl ročně je asi 15. Hodně je tzv domácích výroben piva, které se pak prodává pod názvem BIA HOI, což česky znamená točené pivo. Předností tohoto piva je cena - cca 6 - 8 Kč za půllitru, nedostatkem pro nás, kvalitními moky zhýčkané Evropany, je chuť, mnohdy se značně odlišující od našich představ o pivu. Velké pivovary ve Vietnamu jsou státní a kapacita největšího z nich Saigon Beer Company je cca 250 000 hl ročně. Kromě státních pivovarů se již začínají budovat i větší soukromé pivovary /perestrojka průmyslu ve Vietnamu není halasně deklarována, ale prakticky realizována/. Z velkých pivovarských společností se zde vyrádí licenčně pivo Heineken a Carlsberg. V obchodech je nabídkach lahvových a plechovkových piv pestrá a vcelku běžně se dá koupit Prazdroj i Budvar. Cena importovaných piv je díky clu vysoká, třetinka stojí většinou přes 2 USD. Je škoda, že ve velkých pivovarech není prakticky žádně české zařízení a také suroviny se nakupují většinou z Německa, Francie, Japonska a Ausrálie. Trochu zato může i naše přísná vízová politika, která je podle mého názoru největší překážkou ve vztazích s Vietnamem. Na druhou stranu je však třeba podotknout, že před českým velvyslanectvím v Hanoji je stejně velká fronta čekajících jako před americkým v Ho Chi Minhově městě a kdybychom víza zrušili, podstatně by se rozrostla enkláva českých vietnamců. Vietnamci totiž velmi dbají na rodinu a snaží se zabezpečit všechny její příslušníky, zejména rodiče.. V tomto si myslím, že se od nich máme co učit.

V letošním roce jsem v rámci své pravidelné technologické inspekce v jednom z minipivovarů ve Vietnamu navštívil všechny restaurační minipivovary v největším městě nesoucím jméno revolucionáře Ho Chi Minha. Ho Chi Minhovo město / dále HCMC/ patří s oficiálními 5 miliony /neoficiálně více než 7 milionů/ obyvatel ke světovým velkoměstům. Vzhledem k tomu, že po celý rok prakticky neklesá denní teplota pod 30 C a rovněž vlhkost vzduchu je podstatně vyšší než u nás, vytvořila zde příroda ideální podmínky pro konzumaci našeho národního nápoje - piva.

První minipivovar vznikl v HCMC již v roce 1997 a v současné době je v provozu 6 restauračních minipivovarů. Je nutno podotknout, že malých výroben piva je v HCMC a okolí mnoho /některé údaje mluví až o 150 pivovarech /, klasických restauračních, tak jak je známe my je následujících 6 :

1. Asia Beerhouse
2. Hoavien Bräuhaus
3. Lion
4. Nguyen Du Brauhof
5. Hoavien Dien Anh Brauhaus
6. Bohemia

Jak je již z názvů zřejmé, soupeří zde spolu dvě pivovarské velmoci - Německo a Česká republika. I když podle názvů by se zdálo, že jednoznačně vítězí Německo, není tomu tak. Minipivovar, který dal podnět rozvoji v HCMC je české výroby a kvalitou piva předstihuje německé, o čemž svědčí i to, že sami zaměstnanci německého velvyslanectví si vybrali pro oslavu státního svátku v letošním roce české pivo z tohoto pivovaru. Pokud se týká dodavatelů technologie, dva minipivovary jsou české výroby, po jednom je z Číny, Německa, Maďarska a Vietnamu.

Minipivovary jsem seřadil podle data jejich vzniku, můj komentář k jednotlivým podnikům berte prosím s rezervou, případně si můžete zaletět moje povídání ověřit / z Paříže jste za 12 hodin na místě/.

Asia Beerhouse
Adresa : So 3, P. Ben Nghe, Le Van Huu, District 1 HCMC
Základní údaje
Rok vzniku : 1997 (2004)
Počet míst : 200
Kapacita pivovaru : cca 1 000 hl ročně
Země původu pivovaru : Čína
Pivo : cca 12 % světlé, tmavé, cena 1,28 USD / 0,5 l /světlé/

Tento první minipivovar v HCMC byl až do loňského roku byl ukázkou toho, jak se nemají restaurační minipivovary budovat. Když jsem ho v roce 2001 poprvé navštívil, vařil tam Číňan něco pivu podobnému jen vzdáleně. Vzhledem k tomu, že navíc uměl pouze svůj rodný jazyk, při vší snaze jsme se s ním ani nedomluvili a pivovar si prohlédli pouze z venku. Později jsem se dozvěděl, že pivovar patřil tomuto chlapíkovi, který se domluvil s vietnamským restauratérem a pivovar tam postavil. Bohužel to bylo také po celých šest let všechno. V interiéru ani stopa po pivovarství, nikdo pořádně nevěděl,co tam vlastně stojí.

Až letošním roce byl i tento podnik dobudován /nevím jestli náhodou Číňan nezkrachoval/ a lze ho právem zařadit do minipivovarské rodiny.

Interiér je naladěn v mnichovském stylu, u stropu jsou jako dekorace jutové pytle od sladu. Varna pivovaru se krčí poněkud vzadu, naopak cylindrokonické tanky mají povrch obložený mědí a jsou pouze sklem odděleny od restaurace. Kvalita současného piva je slušná. Jestliže bych použil devítistupňové senzorické hodnocení Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, dostalo by ode mne světlé pivo známku 5 /průměrná kvalita/ a tmavé pivo 4 /lepší/. Pokud se týká jídla, nabízí se německé speciality jako koleno, klobásy a vietnamská kuchyně s některými specialitkami jako - grilovaný had, grilovaná žába a samozřejmě velká je nabídka ryb a mořských plodů. Ochutnal jsem grilovaného hada, ale musím otevřeně říct, že by bylo možno ho připravit lépe.

Hoavien Brauhaus
Adresa : 28 Mac Dinh Chi street, District 1 HCMC
Základní údaje
Rok vzniku : 2001
Počet míst : 600
Kapacita pivovaru : cca 4 000 hl ročně
Země původu pivovaru : Česká republika
Pivo : cca 12 % světlé, tmavé, cena 1,28 USD / 0,5 l /světlé/

Tento minipivovar byl ve skutečnosti impulzem pro výstavbu minipivovarů v celém Vietnamu. Jeho majitel studoval v České republice, čímž získal vztah k pivu a po svém návratu domů vybudoval restauraci se sudovým Prazdrojem a lahvovým Budvarem. Bohužel vysoké clo nepřeje dovozu piva do Vietnamu, proto se pan Chuyen rozhodl vařit si pivo sám. Nejprve navštívil celou řadu minipivovarů ve světě, nakonec se rozhodl pro českou technologii. Pivovar byl spolu s novou restaurací zabudován do rodinného domu, kde nebylo mnoho prostoru. Proto je také tento objekt využit od střechy po sklep. V jediném zbývajícím místě v podkroví byl upraven pokoj pro českého sládka, který zde strávil jeden rok. A nutno říct, že stopa, kterou tu zanechal je hluboká. Kvalita piva je i po 3 letech provozu výborná, jediným malým nedostatkem je to, že jeho spotřeba je tak velká, že mu není dopřáno delší ležení.

Interiér restaurace je členěn do několika provázaných prostorů a dvou klimatizovaných místností. Jedna z nich má název klub Praha a pravidelně se zde setkávají Vietnamci, kteří byli u nás. Jednoho takového setkání jsem se zúčastnil a musím říct, že na srdečnou atmosféru, která ho provázela nezapomenu. Jistě i Petr Janda by měl radost z písně Osmý den schází nám interpretované za doprovodu kytary všemi přítomnými. V interiéru zde můžeme obdivovat staré české pivní lahve, cedule, plakáty. Největší atrakcí je však originální dřevěný sud z roku 1916 z Plzeňského Prazdroje. Myslím, že je to jediný originální plzeňský sud v Asii a určitě ani bednářský mistr pan Bešťák z Plzně by ho ve Vietnamu nehledal. Zajímavostí je rovněž klimatizace. Kromě klasicky klimatizovaných místností jsou neuzavřené prostory vybaveny ventilátory s atomizéry vody. Vytvořená vodní mlha sníží teplotu asi o dva stupně, což zvlášť přes poledne každý návštěvník přivítá.

Pivovar je rozložen po celé budově od půdy, kde je sklad sladu a šrotovna, až po sklep s ležáckými tanky. Pro jižní Vietnamce je velkou zajímavostí prostorově chlazený ležácký sklep. Teplotu 0 C žádný z místních obyvatel doma nezažije. Varna je umístěna v centru restaurace a je jí možno vidět i z ochozu prvního patra. Kvalitu světlého i tmavého piva bych hodnotil známkou 3.

Pokud se týká jídla, můžeme mluvit opravdu o české oáze. Kde jinde bychom dostali smažený sýr, řízek, grilovaná žebra se zelím. Kromě toho samozřejmě klobásy a koleno. Z vietnamské kuchyně bych doporučil lososa ve slanině, vepřové v Tofu těstíčku, rybu pečenou v bambusu nebo krevety v ananasu.

Autor:Ing. Václav Potěšil