Hukvaldské pivo

Slovo Hukvaldy ilustruje v mysli mnoha již vzrostlých obyvatel severovýchodního koutu Moravy dobu nepovinně povinných školních výletů či atmosféru zdánlivě spořádaných rodinných výprav. Hukvaldy – to je především hrad a Janáček, tedy Leoš. Hrad byl vystaven, jak už to tak trapně bývá, na strmém kopci a jeho okolí tvoří rozlehlá, parkově upravená obora. Mohutná gotická pevnost zde v pradávnu něco před někým strážila. O několik staletí poté v podhradí Leoš Janáček skládal svou, na rozdíl od současné, nesmrtelnou hudbu. Kdo ví, snad se při sepisování drobných not do archů osvěžoval chmelovým mokem z místního Arcibiskupského pivovaru. Snad ho to pivo i inspirovalo. Nedivil bych se, neboť pamětníci rádi vzpomínají na jeho chuť, vzpomínají na sílu šestnáctistupňového tmavého Ondráše.

Bohužel pivovárek, jež nezapadal do koncepce socialistického centralizovaného hospodářství, byl v 70.letech minulého století uzavřen. Značka Ondráš se pak zkoušela vařit v jiných provozech národního podniku Severomoravské pivovary, nicméně i ta je už dnes na symbolickém pivním hřbitově. Budovy pivovaru stály přímo v centru obce a po ukončení výroby byly zčásti přestavěny na areál vinařských závodů a zčásti zchátraly. Pivovarské budovy neměly to štěstí jako v nedalekém Novém Jičíně, kde Loučský pivovar doposud komerčně využit stojí.

Každý milovník dobrého českého piva jistě v minulých týdnech zaznamenal zprávu o obnovení pivovarské tradice na Hukvaldech. Podnikatel Vít Lanča zde ve svém hostinci instaloval technologii pro výrobu piva přenesenou sem ze zaniklého minipivovárku v Žabni. Od ledna se tu čepuje světlá dvanáctka.

Hostinec U Zastávky se nenachází přímo v Hukvaldech, i když jsou zubem času okousané hradní zdi na dohled, nýbrž v místní části Dolní Sklenov. Jedná se vesničku, jak už její název napovídá, na úpatí hukvaldského masivu směrem na obec Rychaltice. Hospůdka je otevřena Po-Čt 10-22, Pa 10-24, So 10-23, Ne 10-21. Telefon je 558 699 215.

Hostinec „Zastávka“ je typickým vesnickým šenkem, ve kterém jsou všichni štamgasti a ve kterém vládne přátelská atmosféra tykání. Nechybí tu kulečníkový stůl a nástěnka s výsledky místního oddílu kopané, tabulkou nejvyšší české fotbalové soutěže a novinovými výstřižky úspěchů zde oblíbeného „baníčku“. Vedlejší místnost je věnována divákům sportovních televizních přenosů satelitních stanic. Na stěnách místnosti s výčepem spatříte velké barevné fotografie štamgastů, které posléze můžete zkonfrontovat s živými originály. V hospodě se seznámíte se starými pány důchodového věku usrkávající si své dvě denní piva, s hřmotnými chlapy v montérkách znavenými fyzickou dřinou i s vytáhlými teenagery popíjejícími reklamami opředenou kofolu. Z výčepních kohoutů tu kromě nefiltrovaného ležáku za 16 Kč vytéká i nošovická desítka za 14 Kč. Bylo znát, že místní si na pivo uvařené v zadní části budovy již zvykli, oblíbili a hojně ho konzumují. Většina osazenstva tak při otázce hostinského, zda si dají „husté či řídké“, dala přednost právě hukvaldskému.

Technologie výroby piva je před zraky návštěvníků ukryta, mok je přiváděn k pípě trubkami přímo z tanků. Pro sběratele je tu k mání reklamní kalendářík, sirky a zapalovač s logem zdejšího piva. Vlakem se do Hukvald nedostanete. Nejsnadnější autobusové spojení je z Ostravy či Frýdku-Místku.

Tak nezapomeňte, že hukvaldské pivo už nepatří jen vzpomínkám.