Toulky českou krajinou

Co však v poslední době obzvláště poutá pozornost příznivců starých dobrých časů je ta skutečnost, že řada původních a často i dávno zaniklých pivovarů ožívá novou činností - samozřejmě už ne ve své klasické podobě, nýbrž formou minipivovarů, pivovarů restauračních apod. Novodobému konzumentovi je tak předkládán produkt historicky svázaný s minulostí, na kterou tyto poznovu vznikající pivovárky navazují.

Na dálnici D1 z Prahy do Brna, zhruba na padesátém kilometru od hlavního města, nás silniční odbočka zavede k jednomu z nich. Po chvilce se ocitáme v Kácově, malebném městečku rozloženém na březích řeky Sázavy. Kácov je historicky starou osadou, prvně připomínanou už v polovině 14. století. Krátce na to, v roce 1412, byl Kácov již městečkem ovládaným hradem, jehož zbytky dodnes pokrývají skalnatý ostroh nad řekou. Následně vznikla v Kácově i gotická tvrz, později několikrát přestavovaná až do podoby dnešního zámku. V roce 1457, kdy městečko vlastnili Košínové z Košíně, je zde popisován už i pivovar. Svým založením je tak kácovský pivovar jedním z nejstarších u nás, a to i proto, že jeho umístění na levém břehu Sázavy je neměnné - tudíž objekt pivovaru se nachází na původní, ještě středověké lokaci. Roku 1726 získala kácovské panství s pivovarem Anna Maria, velkovévodkyně Toskánská, čímž se Kácov dostal do područí vládnoucí habsburské dynastie.Mezi nejvyšší soukromý fond patřil Kácov až do rozpadu monarchie, roku 1918. Poté byl pivovar zestátněn a v roce 1948 znárodněn. Jako výrobní podnik pivovar zanikl roku 1957, tudíž po rovných pětistech letech nepřerušené činnosti. Zanedbaný a zpustlý objekt získala na počátku devadesátých let minulého století pražská podnikatelská skupina, která v něm roku 1998 zprovoznila minipivovar. Ten však po třech letech zkrachoval, byl zakonzervován a čekal na své znovuobnovení. K němu došlo na sklonku roku 2001. Pivovárek je v činnosti dodnes, jeho součástí je i přilehlý restaurační prostor a připravují se i ubytovací možnosti v něm.

Jiný příklad obnovené pivovarnické činnosti nacházíme ve Východních Čechách, u Libáně a nedaleko Jičína. Dětenice . Obec je opětně starého původu, písemně doložitelná již k roku 1052, kdy patřívala ke staroboleslavskému kostelu. Počátkem 15. století je v Dětenicích zmiňovaná tvrz, později přestavěná na nynější zámek. Pivovar v Dětenicích není spolehlivě datován a v análech je zaznamenán poměrně pozdě, až k polovině 18. století. S určitostí však lze tvrdit, že jeho původ je mnohem starší. Jako soukromý podnik Emanuela Řeháka pivovar zanikl na podzim roku 1948. Rodině Řeháků byl dětenický zámek s dvorem i pivovarem vrácen po roce 1990, kdy se zde naplno rozjela oživovací kúra. Podnikatelská aktivita se projevila nejen na rekonstrukci a opravě zámeckého sídla, ale od května tohoto roku byl zprovozněn právě pivovar - stejně jako u Kácova v podobě minipivovaru. Jeho majitelé vsadili na historii a tak se v Dětenicích vaří pivo "po středověkém způsobu", v otevřeném měděném kotli a ručně! Součástí pivovaru je i rázovitý hostinec, pivovarské muzeum apod. I zde se hledají ubytovací prostory ( v zámku ).

Pro třetí doklad o znovuobjevení pivovarnictví ve zdech starého pivovarského podniku se vydáme na Jižní Moravu. Zhruba na polovině cesty mezi Třebíčí a Znojmem leží městečko Dalešice . Zase staroba, podle falza z konce 12. století získal Dalešice třebíčský klášter benediktinů. Později tu vznikla samostatná klášterní kanonie. Klášter byl postupem let upravován na tvrz a konečně na zámek. Dalešický pivovar je bezpečně doložen k roku 1613, kdy panství přebírali od Sedlnických z Choltic páni z Náchoda. Podle stavebních prvků dodnes zachovaných objektů pivovaru je však jeho původ starší. V poslední třetině 19. století získala dalešické panství s pivovarem rodina Dreherů, rakouských velkopivovarníků. Dreherové místní pivovar od základu zrekonstruovali a zmodernizovali. Jako pobočka pivovaru ve Znojmě byly Dalešice zrušeny v polovině sedmdesátých let minulého století a v roce 1979 jeho objekty posloužily jako stafáž pro natáčení "bible českých pivovarníků", proslulého dílka režiséra Jiřího Menzela Postřižiny. Pro jejich podklad posloužily autobiografické střípky z pera Bohumila Hrabala. Před nedávnem získala zpola opuštěné a silně zdevastované prostory dalešického pivovaru brněnská společnost, zabývající se opravami a obnovou památek. Ta na podzim loňského roku spustila provoz nově instalovaného pivovarního zařízení. S Kácovem i Dětenicemi stejný model: minipivovar s vlastní restaurací v bývalých sladovnických humnech, muzeem a ubytováním pro hosty.

Co na závěr? Jen houšť a větší kapky!