Posmrtný život opavského Zlatovaru

Várečné a mílové právo získalo slezské město Opava již kolem roku 1224. Brzy fungovalo v Opavě několik desítek právovárečných domů a koncem 15. století tam byl vybudován první místní větší pivovar tehdy přezdívaný Taberna. Moderní městský pivovar Troppauer Bierbräu tam vyrostl roku 1825 a již brzy po svém otevření zvýšil svou produkci o celých 350%. Pivovar přežil revoluční rok 1848, Prusko – Rakouské třenice, nepokoje v pohraničí, obě světové války, komunistické běsnění i hektická léta po tzv. „sametové revoluci“.V 80. letech minulého století vyřadil ze svého sortimentu „dělnickou“ osmičku (sedmičku) i černou desítku a pravidelně, coby členský podnik Severomoravských Pivovarů s.p. Přerov vařil pravidelně pouze světlou desítku a dvanáctku, ke kterým přibyl v roce 1984, kdy došlo v ČSSR k plošnému zdražení nápojů včetně piva ještě Opavar 11°.

V Severomoravském kraji, kde se pivní tradici za bolševika příliš nedařilo, oslovil vedle tehdejšího Radegastu široké vrsty dobového undergroundu. Zlatovar byl pověstný svou výraznější sladkostí, jeho název se mohl v Čechách plést též s Polabským Zlatovarem z Nymburka, my jsme ho však měli rádi a při každé příležitosti vyhledávali jeho milou přítomnost. Počátkem 90. let ovšem „Zlaťák“ počal ztrácet trhy, zejména na hlučínsku, kde byl vytlačován agresivním Ostravarem a pochopitelně i v těch dobách ještě českým Radegastem. Pár mých známých „prajzkých“ výčepníků mi na můj dotaz proč vyměnili Zlatovar za jinou značku tenkrát odpovědělo, že opavské pivo ztratilo svou původní kvalitu.

Jídáši a lháři! Přistoupili na podmínky v té době už větších a bohatších podniků a profitovali na zdánlivě výhodnějších smlouvách na úkor svého patriotského moku. Roku 1998 po zakoupení sousedního obchodního domu Breda (původně pochopitelně Prior) se opavské provozovny zmocnil tehdejší postrach daňových poplatníků Kamil Kolek a tímto se přiblížil v našich podmínkách snad těžko odvratitelný zánik dalšího objektu na naší pivní mapě. Zlatovar zpočátku rozšířil svůj sortiment (např. o polotmavý 13°ležák Braun, černou 14° Černý mnich, nízkokalorická piva Atlet či Trumfové eso nebo 11°Max) a navýšil výstav až na více než 120 000 hl ročně. Toto však již byla labutí píseň a potěmkinova vesnice zároveň. Kolkova společnost neplatila daně a její dluh se již počátkem 21. století vyšplhal na úctyhodných 27 milionů korun. Krátce poté, co se v dalším Kolkově objektu – v módním domě Ostravica zřítil strop, Kolek svůj podíl ve firmě prodal.

... památka na někdejší slávu opavského piva. Foto: Jiří Kaňa

Společnost pár let kličkovala před berňákem a měnila sídla i názvy. Jmenovala se kupříkladu Opavská pivovarská společnost Zlatovar a.s., ale také třeba Taunus Atrix. V roce 2006 pivovar Zlatovar po více než 180 letech své existence ukončil svůj provoz.

Se značkou Opavský Zlatovar se můžeme setkat dodnes. Původně se onen mok vařil chvíli v Přerově, poté pár let v Litovli, dnes jej údajně vyrábí uherskobrodský Janáček. Současný posmrtný Zlatovar je podobně nasládlý, zdaleka už tak příjemně nevoní, nicméně je stále, alespoň na velkou žízeň docela pitelný, navíc za dostupnou cenu. Pro zbytek naší vlastenecké fronty a milovníků českých tradic je to další hořká zkušenost. Zrušení historického pivovaru je vždy ztráta a nezáleží na tom, zda-li je na vině zahraniční koncern nebo český loupežník. Nevzhledný kráter po zaniklém pivovaru v Opavě nechť je němou obžalobou zločinu a připomínkou lidské lhostejnosti, úplatnosti a blbosti.