Rožnovské hodiny vesele bijů....

Přestože žijeme v době rozvinutě informatiky kdy se díky mobilním telefonům, sociálním sítím a internetu téměř nic neutají, získat bližší informace o pivovaru v Rožnově nebylo tentokrát úplně jednoduché. Na internetovém soupisu českých pivovárečných provozoven se heslo Rožnov objevilo snad nedávno se stručným dovětkem, že pivovárek bude otevřen 3. července.

Celkový pohled

Po vstřebání oné potěšující informace se snažím na internetu získat jakákoliv upřesnění, později kontaktuji bývalého sládka ze Štramberku. Ten mne odkazuje na firmu Pivo Praha. Tam se však ve čtvrtek ani pátek nemohu dovolat. Telefonuji tedy někdejšímu sládkovi ze zaniklého podniku Ogar, který se snažil v místním minipivovaru vyrábět pivo od roku 1994 do roku 1997. Ani tam nepochodím. Kolega Kuráň je zřejmě zaneprázdněn v domovské pivovarně Bon v Zašové a o dění v blízkém okolí nemá ponětí. To přece není jen tak samosebou říkám si a pátrání po novém kulturně-osvětovém stánku počínám považovat za napínavou detektivní hru. Spojuji se s Městským Úřadem v Rožnově a během několika minut mi na mail přichází roztomilý reklamní letáček. Je to skutečně tak. V sobotu se v Rožnově znovuotevírá místní pivovar!

Najít někdejší pivovar za městem není nikterak složité. Po cestě nenalézám na příslušných plochách jediný plakát nebo poutač. Bodejť. Prvý den otevření Rožnov čepuje zadarmo. Proto také do areálu pivovaru směřují davy lidí. Raději bych si půllitr civilizovaně koupil nežli čekal v nedůstojné frontě. Bohužel, není jiná možnost. V řadě žíznivých občanů potkávám kolegu Holoubka. „Pracuji v pivovarnictví a jsem Rožnovák,“ svěřuje se mi současný zaměstnanec pivovaru v Poličce, „přesto jsem se o této akci dozvěděl téměř náhodou.“ Nedůslednost nebo první nápaditý obchodní tah?

První den pivo zdarma

Přestože u stánků fungoval pouze jeden výkonný chlaďák, hrozivě vypadající fronta postupovala relativně rychle. A piva v plastikových kelímkách nebyly pouhé dobročinné rádoby šnity, ale poctivě dotočené půllitry o uspokojivé teplotě se slušnou pěnou. Kvasnicová jedenáctka je osvěžující a příjemně hořká. Rožnovští evidentně chmelem neskrblí. Možná by pivko chtělo trochu více dozrát. Místní mladý sládek mi poskytuje základní informace. Vedle jedenáctky Radhošť se vyrábí též speciální jantarová 13° ze čtyř sladů Rotschild a pivovar též sází na produkci piva nealkoholického. Mnoho štěstí! Nic dalšího se už o městském pivovárku nedozvídám. Na dveřích, které snad vedou do útrob provozovny je strohá cedulka s nápisem:

Karel Neřád NEALKO. Cokoliv to znamená, osobně mne to přímo odrazuje od případného vstupu. S dobrým pocitem a nadějí odcházím na oběd. V asi kilometr vzdálené hospodě robustní výčepní hořekuje nad otevřením nového pivovaru a náhlým úbytkem hostů. Jedni ho utěšují, jiní, ti jízlivější mu předpovídají brzký krach. Štamgasti diskutují o našem pivním trhu, vzápětí polemizují o kolaboraci Valachů v době protektorátu a vyměňují si i názory na židovskou komunitu. Hostinský má však stále evidentně hlavu v pýru. Živnostníkům fandím, ale v tomto případě nemohu nic jiného než si škodolibě myslet: Dobře ti tak, kořalečníku. To máš za to, že čepuješ africké sračkovary. Depresí stíhaný výčepní nás v duševním pohnutí obírá na účtu asi o 40 Kč. Ve dvě odpoledne slavnost končí a i do posmutnělého výčepu se trousí zřejmě obvyklí hosté. Většinou slyším kladná hodnocení a chválu.

Vstupní brána do pivovaru

Staronový rožnovský pivovar má už prý nasmlouvané první dvě hospody, kde se začne točit Radhošť a Rotschild co nevidět. Takže se mají Valaši a vlastně všichni pivomilní cestovatelé na co těšit.