Bavorský Weizenbier

Navíc móda svrchně kvašených pšeničných piv se poslední roky rozšiřuje i v jinak poměrně konzervativních českých pivovarech. Vaří je dva průmyslové pivovary (Primátor Náchod http://www.primator.cz/cs/titul.html a Herold Březnice http://www.pivovar-herold.cz/) a celá řada minipivovarů (nejnověji minipivovar Parník v Přerově http://www.restauraceparnik.cz/). Ovšem v jejich případě jde často o trochu pochybné produkty (spodní kvašení, malý podíl sladované pšenice). V Německu je podíl pšeničného sladu minimálně 50%, ale může být samozřejmě vyšší (až 70%). Jak je tomu u nás, ví asi jen pár zasvěcených.

Pro degustaci bylo vybráno šest světlých kvasnicových verzí Weissbieru (všechny byly uvařeny v Bavorsku). Jednalo se o Osser Weiss (4,9%), Plank-Bier Hefeweizen (5,2%), Thurn und Taxis Weissbier (12,4°, 5,3%), Weltenburger Hefe-Weissbier Hell (5,4%), Paulaner Hefe-Weissbier (12,5°, 5,5%) a König Ludwig Weissbier Hell (12°, 5,5%). Na závěr jsme pro srovnání ještě přidali Primátor Weizenbier (12°, 5%).

Degustace bavorských pšeničnýcvh piv

Menší problém se vyskytl v případě Osser Weiss a Plank-Bier Hefeweizen, kvůli jejich blížícímu se konci minimální trvanlivosti. Jak se později ukázalo v případě Osser Weiss šlo zřejmě o problém větší. Zbývaly jim dva, respektive tři měsíce. Bohužel jsem si to zapomněl zkontrolovat při nákupu, a to jsem tam kvůli končící době minimální trvanlivosti nechal Eichhofener Hefeweizen. Každopádně obě piva měla menší říz, než je u tohoto stylu obvyklé, což bylo asi způsobeno jejich stářím. Ostatní měla datum spotřeby výrazně lepší: půl roku až 8 měsíců do konce minimální trvanlivosti.

Co se týče barvy, splnila téměř všechna piva očekávání. Pouze Plank-Bier byl narozdíl od ostatních světle žlutých, slámových piv tmavě medový. Všechna pak byla samozřejmě zakalená, jak se na styl Hefeweizen sluší a patří.

Osser Weiss bylo lehce nakyslé, trpké v doznívání, ve vůni i chuti převažovala pšenice a téměř chyběly ovocné tóny. Tělo mělo nejen zakalené, ale plavaly v něm i velké tmavé částečky.

Plank-Bier Hefeweizen se vyznačuje trochu netradiční barvou. Je lehké v chuti s jemnými banánovými podtóny, které přecházejí až do doznívání.

V případě Thurn und Taxis Weissbier se jedná o velmi řízné pivo, v chuti trochu trpké, lehce kořeněné s tóny banánu a hřebíčku. Je to osvěžující, dobře pitelné pivo.

U Weltenburger Hefe-Weissbier Hell je v chuti, ale hlavně ve vůni dobře rozpoznatelné kvasničné aroma (droždí). To z velké části zakrývá ovocné tóny, přesto se jedná o dobře pitelné, středně řízné pivo.

Paulaner Hefe-Weissbier má výrazně banánové aroma, je velmi řízné a osvěžující. V chuti je lehce žvýkačkové, dále jsou cítit (přezrálé) banány a snad trochu hřebíček.

Velmi zakalený König Ludwig Weissbier Hell má pšeničné aroma i chuť. Lehké banánové aroma se v chuti již neprojevuje. Jedná se opět o velmi řízné pivo, u kterého lze v pozadí rozeznat velmi jemnou chmelovou hořkost.

Korunkové uzávěry bavorských weizenů

Pro srovnání přišel jako poslední na řadu Primátor Weizenbier, který měl oproti německým pšeničným pivům nižší a hůř držící pěnu. Senzoricky splňoval nároky kladené na bavorský Weizenbier, ale ve srovnání s německými kolegy byl ve všech ohledech méně výrazný.

Podle mého nejlépe dopadl výrazně ovocný Paulaner a komplexní Thurn und Taxis; Plankbier, Weltenburger a König Ludwig se ukázala jako velmi slušná piva, pouze Osser nedopadl moc dobře, to však mohlo být způsobeno jeho blížícím se koncem minimální trvanlivosti. Ovšem když srovnám i ta „průměrná“ pšeničná piva z Německa s rakouskými, které jsem testovali o pár týdnů dříve, a českými, nezbývá než uznat výlučnost bavorských Weizenbierů.