Hlučínský Avar

V přetlaku velkých pivovaru na českém trhu se přeci jen najdou místečka, kde tradiční „dej bůh štěstí“ ještě přežívá. S velkou mírou nadšení a spoustou investovaných peněz se v tomto boji už patnáct let docela úspěšně snaží ředitel pivovaru Leonard Plaček. Na základech bývalého pivovaru s tloušťkou zdí dva metry, který přestal vařit v roce 1904, se pokusil o znovuvzkříšení místního zlatavého moku a věru ne zle. Pivovar v současnosti produkuje přes 4000 hl. ročně a své pivo rozváží do 40 podniků v regionu. Pomohlo tomu i dočasné účinkování na pultech obchodního řetězce, díky čemuž se pivo dostalo do podvědomí širší veřejnosti. V budoucnu, pokud si to konzumenti budou žádat, je ochoten a schopen vystavit i k deseti tisícům hektolitrů ročně. Avšak nyní vyrábí pivo z moravského sladu sedm zaměstnanců takřka každý všední den a nabízí tradiční druhy piv, což jsou dvanáctistupňová piva - Avar (světlý, tmavý) a Dérer (tmavý, pouze na export).




Ani komplikace se v průběhu jeho existence nevyhnuly. Nejprve problémy se společníky a později hrozící riziko soudního sporu ohledně ochranné známky AVAR, která je nyní pevně držena v rukách majitele pro celou evropskou unii. V těchto dnech zdá se být vše ve správných kolejích a pivovar dokonce své pivo exportuje. Z celkové produkce připadá zhruba deset procent na tmavý ležák a ten se stal velmi úspěšným i v Evropě, dokonce byl zařazen do sta nejlepších piv světa. Tato informace se majiteli dostala do rukou až, když poštou obdržel vyznamenání a je na ohodnocení patřičně hrdý. Nedávno dostal nabídku vařit specielní pivo na zakázku pro polské sousedy s názvem „Horse Power“ a nebrání se vařit na zakázku i nadále, pokud by nějaká byla.

Pivovar je situován nedaleko náměstí a nabízí jak pivovarskou hospodu, tak i prostornou zahrádku pod ořechy. Při vstupu do lokálu na první pohled spatříte nepořádek na podlaze, jde však o skořápky od arašídů, jež se dají hned vedle vstupních dveří nabrat a konzumovat zdarma u stolů. Jistě příjemná věc, když můžete odhodit odpad pod sebe na zem. Tato skutečnost má své milovníky. Příkladem toho byl starší muž, posilněný Avarem strkající si hrst do kapsy. „Tohle je první štamgast této hospody,“ vysvětlil mi ředitel a doplnil: „Je mu devadesát tři let!“ Oba jsme se shodli, že bychom taky tak chtěli v jeho věku vypadat. Vypadalo to, že pivo zřejmě má i ozdravné účinky. Jediné, co ale můžu říci ke zdravotní stránce je garance pana ředitele: „Dávám všem garanci, že z mého piva nebude bolet hlava!“ ale paradoxně sám pivo moc nepije. Chtěl tím spíš zdůraznit výrobu bez jakékoli chemie.

Hospůdka je stylově vybavená, dokreslená všelijakými muzejními kousky z historie pivovarnictví a různými dobovými předměty. Výrazná je třeba klasická kasa a celý výčepní pult. Pivo z pípy, která je zasazená do soudků, čepuje ochotně selka v kostýmu, čímž přispívá k atmosféře. Ohromnou devizou je i nízká cena piva a pestrý výběr jídel. Proto není divu, že podnik je každý den slušně zaplněn a nemluvě o víkendech, kdy večer může být problém si sednout.

Byl to pro mě krásný pivní zážitek a díky zajímavému rozhovoru s ředitelem i poučný. Nezbývá než držet palce a doufat, že přijde znovu příležitost se tam podívat a moci sledovat pozitivní změny v dalším vývoji malého, ale příjemného pivovárku.

Jakub Rybníček