Písecké pivovary

Před nedávnem se na knižním trhu objevila kniha mapující historii vaření piva v jihočeském městě Písku. O píseckém pivovarnictví bylo již zpracováno několik dílčích prací jejichž autorem je českobudějovický historik O. Šeda. Tato kniha rozšiřuje již publikované údaje a přináší dosud neuveřejněné dokumenty včetně obrazové přílohy na které se podíleli přední sběratelé pivovarských artefaktů. Dnes už málokdo, i ze zde žijících obyvatel ví, že na území města Písku bylo pivovarů hned několik. V krátkosti proto uvádím základní údaje jednotlivých pivovarů tak, aby čtenář získal alespoň základní přehled o pivovarnictví v tomto kdysi královském městě. V případě zájmu je možno knihu objednat mailem na adrese franek.petr@centrum.cz Cena je 275 Kč + poštovné. Určit přesně dobu, kdy se v královském městě Písku uvařilo první pivo je dnes už prakticky nemožné. Prvně je připomínáno vaření piva v roce 1327 kdy Jan Lucemburský udělil městu tzv. majestát a tím propůjčil Písku právo Starého města Pražského. To obsahovalo mimo jiné i právo mílové což znamenalo, že v míli okolo města nebo dvě hodiny chůze daleko se nesmělo vařit pivo a připravovat slad. Tento letopočet je někdy také zcela mylně uváděn jako vznik pozdějšího Měšťanského pivovaru. První obecní pivovar byl zde ale vystavěn až v roce 1517, do té doby se vařilo pivo v domácích ( sousedských ) pivovarech. Z tohoto pivovaru, několikrát přestavěného, vznikl po majetkových vyrovnáních a utvoření Právovárečného měšťanstva pozdější Strojní pivovar právovárečného měšťanstva. Měšťanský pivovar. Vznikl jako obecní pivovar a byl situovaný v zadní části píseckého hradu. Po utvoření Právovárečného měšťanstva v roce 1740 přešel do majetku tohoto společenstva i když byl ještě nějakou dobu administrativně spravován městem Písek. Rok 1740 je proto mylně uváděn, hlavně na dokumentech pivovaru, jako datum jeho založení. V polovině 19. století v důsledku zvyšujícího se počtu obyvatelstva přestávala výrobní kapacita na ruční pohon zařízeného provozu stačit a bylo rozhodnuto o rozšíření provozu na stejném místě. Práce proběhly v letech 1862 – 1864. Nadále však přetrvávaly problémy s nedostatečnou kapacitou sklepů a v roce 1870 rozhodla správní rada společnosti o výstavbě zcela nových „pivních sklepů“ na jihozápadním okraji města. Projekt rozsáhlého objektu vypracoval známý projektant pivovarských objektů F. Trostmann a stavba byla dokončena v roce 1874. O devět let později vedení právovárečného měšťanstva odsouhlasilo v duchu doby výstavbu nového parostrojního pivovaru v těsné blízkosti sklepů v Hradišťské ulici. Vlastní stavbu provedla písecká stavební firma Bečka a strojní zařízení dodal F. Ringhoffer ze Smíchova. Slavnostní otevření a vysvěcení nového pivovaru proběhlo 19. prosince 1883. Dosavadní objekty starého pivovaru byly přestavěny na sladovnu. Nově vystavěný podnik umožnil zvýšení výroby až na 38. 000 hl. piva vystaveného v roce 1899 což bylo nejvíce za celou dobu existence pivovaru. Podnik se v této době držel v okolní konkurenci na předních místech a jeho další rozvoj, stejně jako celého českého pivovarnictví, zastavila až první světová válka. Po jejím skončení a vzniku Československé republiky se pivovar rozjížděl pomalu a těžce. Od roku 1925 po změně názvu firmy na Pivovar a sladovna právovárečného měšťanstva investovala správní rada značné finanční částky do rozvoje podniku a tato modernizace pak umožnila vcelku klidně přežít období hospodářské krize ve třicátých letech. Po jejím skončení ale už klepala ne dveře další válečná konfrontace světových mocností a to předznamenalo pro podnik další těžkosti. Po obsazení republiky německou brannou mocí docházelo postupně k omezování výroby a snižování stupňovitosti piva. Vše vyvrcholilo v roce 1942, kdy byla v důsledku válečných restrikcí výroba dočasně zastavena a podnik nadále pracoval pouze jako sklad piva protivínského pivovaru. Po osvobození republiky v roce 1945 se ke konci roku výroba opět obnovila. Po známých únorových událostech v roce 1948 byla na pivovar a majetek společnosti uvalena národní správa a dosavadní majitelé tak ztratili vliv na vedení podniku. Brzy poté následovalo znárodnění pivovaru a další změna majitele. Stalo se jím město a název zněl, Pivovar města Písku, komunální podnik. Na začátku padesátých let se zde vyrábělo téměř 30.000 hl. piva a přesto se nad pivovarem začaly stahovat mraky. V roce 1951 došlo k převedení podniku do působnosti Jihočeských pivovarů n.p. a to byl začátek konce. V následujícím normalizačním běsnění kdy docházelo k uzavírání menších pivovarů jako na běžícím pásu došla řada i na tento písecký. Na začátku roku 1952 bylo rozhodnuto i přes odpor zaměstnanců o uzavření pivovaru v Písku a na schůzi ONV v březnu bylo toto s konečnou platností potvrzeno. Výroba pokračovala ještě do konce kalendářního roku a poté se brány pivovaru definitivně uzavřely. Sladovna zůstala dále v provozu a to až do roku 1973 kdy došlo k jejímu zrušení. V současné době vlastní objekty bývalého pivovaru Městský pivovar Platan Protivín který je získal koupí od města Písku. V budově sklepů je po náročné rekonstrukci v provozu Staročeská krčma kterou provozuje stejná společnost jako obdobný podnik v Dětenicích. Rolnický pivovar Zcela přesné datum vzniku tohoto původně soukromého pivovaru není přesně známé. Stalo se tak pravděpodobně v roce 1878, kdy si jej vystavěl v tehdejší Poštovní ulici ( dnes Gregorova ) Vojtěch Maxa. Už od počátku sužovaly podnik odbytové potíže neboť mimo pivovarského hostince neměl ve městě jiná odbytiště. Proto byl po jedenácti letech prodán nově utvořenému Právovárečnému občanstvu a pivovar změnil název na Občanský. Do začátku 20. století vstoupil podnik s nejasnou budoucností. Značná konkurence okolních pivovarů, spory s úřady a špatná finanční situace spolu s rozpory uvnitř společnosti znamenaly v roce 1910 opět změnu majitele. Odkoupilo ho družstvo zastupované B. Jermanem z Volyně a znovu se měnil název, tentokrát na Rolnický pivovar a skladiště v Písku, zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Noví majitelé se ihned pustili do modernizace zastaralého provozu ale brzy se dostali do finančních potíží a o pivovar se začali zajímat konkurzní úředníci. Doslova spásou pro zadlužený podnik se stalo obsazení místa sládka Josefem Kolářem. Tento schopný odborník vyvedl pivovar z nejtěžší krize a nakonec zde strávil dlouhých 35 let jako sládek, správce a ředitel. Po období 1. světové války, kterou se podnik doslova protrápil nastaly lepší časy až v polovině dvacátých let. Bylo to období velkých rekonstrukcí a modernizací a pivovar si stále držel výstav na hranici 5.000 hl. piva. A prošel bez vážnějších potíží i hospodářskou krizí. Zlom nastal po obsazení republiky německým vojskem. Nejdříve přišlo nařízení o omezení výroby piva a v roce 1942 byla činnost pivovaru zastavena úplně. Zařízení bylo zakonzervováno a objekty sloužily jako sklady a při osvobozování republiky dokonce jako sběrný tábor pro válečné zločince, kolaboranty a ssmany. Po osvobození rozhodlo Ministerstvo výživy vaření piva zde již neobnovit. Na uzavřený pivovar byla v roce 1947 uvaleny národní správa a o rok později podnik zanikl. V dalších letech využívaly objekty různé podniky a firmy např. Fruta, Tech služby a jiné. Postupná devastace neudržovaných objektů vyůstila v zimě 2004 – 05 i přes nedořešenou restituci k demolici všech objektů. Dnes se v místě bývalého pivovaru nachází soubor bytových domů z nich je část ve stále protahované výstavbě neboť se stavělo bez náležitých povolení…… Smutný konec. Vrchnostenský pivovar královského města Písku se sídlem v Putimi Na začátku 18. století se veškeré pivo pro potřebu obyvatel města a poddanských vesnic městského panství vařilo v píseckém obecním pivovaru. Vyrábělo se zde asi 3.000 hl. piva a s nárůstkem počtu obyvatelstva to brzy přestávalo stačit. V roce 1725 se proto městská rada rozhodla vystavět nový pivovar pro vaření deputátního piva a piva do vesnických hospod. Pro výstavbu pivovaru byla vybrána nedaleko Písku se nacházející obec Putim. Stavba proběhla v letech 1725 – 28 a stála 1995 zl. 37 kr. Pivovar byl situován na břehu řeky Blanice a vyráběl přibližně 1.500 hl. piva. Po celou dobu své existence ho písecká obec pronajímala. Ve druhé polovině 19. století, v roce 1877, za nájemce Josefa Maxy pivovar částečně vyhořel, neznamenalo to ale jeho konec. Pivo se zde ještě vařilo až do doby kdy Městská rada města Písku pronajala tento na ruční provoz zařízený podnik píseckému měšťanskému pivovaru a ten zde výrobu piva v roce 1890 ukončil. Krátkodobě zde byl sklad piva výše zmíněného pivovaru a později došlo k přestavbě objektu na byty. Takto je objekt bývalého pivovaru využíván i v dnešní době, se stavem je to už poněkud horší. Ze strany k řece Blanici vypadá relativně slušně uvnitř je to podstatně horší. Pivovar kláštera Dominikánů Mimo obecního existoval v Písku od roku 1679 další pivovar jehož vlastníkem byl dominikánský klášter. Situován byl na pravé straně v dnešní Šrámkově ulici vedoucí ke známé Putimské bráně. Pivo v něm vařené krylo oficiálně pouze potřeby konventu, ve skutečnosti tomu tak ale nebylo. Tento svojí velikostí nevýznamný pivovárek totiž vznikl v rozporu s výsadami města a jemu udělenému mílovému právu. Ve svých sklepích navíc klášter skladoval cizí piva a pomáhal s jejich nelegálním dovozem do města. Velký odpor vzbuzovalo i to, že někteří měšťané docházeli do kláštera a brali odsud pivo tam uvařené. Klášterní pivovar byl proto po celou dobu své existence předmětem sporů s městskou obcí. Výroba piva se pohybovala kolem 130 hl. ročně. Neustálé spory mezi převorem a představiteli města se nedařilo nijak řešit, protože moc úředníků končila u klášterních zdí. Všechno nakonec skončilo až v roce 1785 rozhodnutím o zrušení kláštera. K tomu došlo o dva roky později a to znamenalo také konec činnosti tohoto malého pivovaru. Nedochovaly se z něho žádné stavby ani jiné pozůstatky a na jeho místě pod dnešním hotelem Bílá růže lze najít pouze bytovou zástavbu.