První pivní pohroma – bezlepkové pivo?

Úplně nejdřív se asi sluší napsat, proč jsem se rozhodl uvařit domácí pivo. Nebyla to nechuť k pivům na našem trhu, ba ani zvědavost. Ta se dostavila až později a stoupala s nabývajícími informacemi, ze kterých jsem měl brzy hlavu jako pivní sud. Tak proč jsem tedy chtěl uvařit pivo? Jednoho dne jsem zjistil, že můj velmi dobrý kamarád trpí celiakií a musí dodržovat přísnou dietu, ve které obiloviny jako oves, žito, pšenice a ječmen nemají místo, neboť tyto obsahují tzv. lepek. Znamená to také, že nemůže pít běžné pivo. Piva bezlepková, nebo spíše bezlepkové pivní náhražky, pak stojí min. 65 Kč, ale také 100 Kč za půllitr! To je docela dost, že... I tzv. červené pivo, jak teď říkáme červenému vínu s colou vyjde levněji. Ale co si budeme povídat, pivo to není. A tak jsem kamarádovi slíbil, že pivař z něj bude, aspoň se o to pokusíme. Slovo dalo slovo a 8. května jsme se sešli u mě doma vybaveni několika hrnci a hlavně „těžce“ sehnanými surovinami. Ty nám ochotně daroval sládek jednoho malého pražského pivovaru, pro jeho bezpečnost ho nebudu jmenovat... :-) Jaké pivo jsme se rozhodli uvařit? Výběr se nám nakonec ze všech možných hledisek, zejména dietního, zúžil na pivo medové. Asi budete namítat, že to vlastně není pivo, ale pro náš první pokus to znamenalo nejméně práce se ziskem mnoha zkušeností. Já osobně jsem věřil v úspěch už na první pokus, ale... znáte to... Jak jsme postupovali? Nejdřív jsme rozhodli, že na medu stejně není co filtrovat a že vařením bychom akorát zničili to dobré, co v něm je obsaženo. Takže postup pro 15 l piva byl jasný. Do největšího hrnce jsme nalili 7,5 l minerálky nejmenované značky, aby pivíčko mělo dostatek minerálů, přivedli k varu a přihodili chmel. Podle kamaráda jsme měli nějaký německý chmel, který měl být silnější než Žatecký Červěňák. Vyšlo nám to asi na 30 g. Vážení jsme provedli precizně na vahách blízkého čínského obchůdku s potravinami. Pak nám ale pan sládek poradil, že máme dát 40 g. Ať už to byl omyl nebo ne, dnes už tušíme, že to bylo až příliš. Možná byla chyba v tom, že jsme chmel nedali do plátěného pytlíčku – pak jsme museli „odvar“ přefiltrovat přes vyvařenou bílou košili... – nebo že jsme to vařili jak brambory (nikoli mírný var) a ještě pod pokličkou... Zkrátka, ač jsme měli nastudováno, v praxi jsme zapomněli na kdeco. Část chmelu jsme přidávali od počátku chmelovaru, část až ke konci. Pak jsme přidali dalších 7,5 l minerálky (byla chyba, že neprošla varem?). Tím jsme získali 15 l asi 60 °C teplého odvaru chmele, ve kterém jsme rozmíchali 1,8 kg lesního medu. Vše putovalo do menších vyvařených hrnců a pár hodin chladlo v ledničce. Nato jsme polotovar vrátili do velkého hrnce a rozmíchali v něm všechny kvasnice z 0,5 l PETky (doufám, že pro spodní kvašení) a šup zase zpátky do malých hrnců a do lednice. Kvašení probíhalo čtyři dny. Pěna se moc netvořila (ani nepitvořila nebo nekřenila), ale kvasilo to ostošest. Pořád mi vrtalo hlavou, že tam máme málo medu, když se ho dává asi dvakrát méně než sladu... A tak jsem dal dohromady rovnici kvašení, uvažoval zbytkový cukr a vyšlo mi, že z toho nevytřískáme víc než 2,5 % alkoholu. No, tak to bude slušná limonáda. Dohodli jsme se, že tedy zkusíme do jednoho z hrnců přimíchat trochu medu navíc a uvidíme. Jenže kvasinky pak vyplavaly na povrch, asi toho na ně bylo příliš, a už to dál zřejmě nekvasilo. Podobné to bylo v druhém hrnci. Po dvou dnech začala pěna hnědnout a brzo jsem poznal, že kvasinky se rovněž obrací břichem nahoru. Na stočení jsem však neměl ten den sil a odložil to na den následující. Třetí hrnec jsem dohlédl na dno, pivo bylo čiré, kvasnice usazené naspod, chuť se od předchozího dne neměnila (testováno vyvařenou naběračkou). Tak jsem všechno stočil do horkou vodou vymytých PETek (samozřejmě se krapet zcvrkly). Každý hrnec zvlášť. Takže mám pivo skoro čiré a pivo se zbytky kvasinek. Co je správně, nevím... Teď pivo leží a asi se nebude dát moc pít. Ale příště dáme méně chmele a určitě to bude lepší. Jen nevím, jestli dát skutečně víc medu a jak je to s těmi vyplavanými kvasinkami a stáčením (jak má pivo nakonec vypadat?)... A jak bude pivo pěnit? Mám zkušenost, že jeden běžně v lahvích prodávaný weizenbeer pění, ale hned sedne. Takže to je u kvasničáku normální, je to jen vada na kráse? A taky mě zajímá, jestli někdo čistě medové pivo zkoušel a může se vyjádřit k tomu, zda může být chuťově na dobré úrovni. A co pak, až se nám medové pivo povede? Sehnal jsem celkem jednoduchý návod na sladování pohanky event. prosa, které neobsahují lepek. Zkusím to a pak se snad budou zkušenosti s vařením medového piva hodit. Pokud máte nějaké rady nebo připomínky, prosím, napište do diskuze. A co, třeba sami někdo máte zkušenosti s vařením bezlepkového piva. Sem s nimi! Dej Bůh štěstí! Tomáš Sedlačík