Neviem sa nikde dopátrať aké majú pivové poháre speciálne svoje názvy podľa svojho tvaru.Môžétemi prosim poradiť?

članek jsem opravdu nečetla celý. chci jenom vědět, kde se dají v Praze koupit půllitry na Hoegaarden. tak jestli to vite, tak mi prosim napište. dikos

Naprosto souhlasím s Honzou. Pivovary Staropramen, které přes frančízu provozují Potrefené husy v Česku v těchto restauracích pečlivě dbají na pivní kulturu, tj. podávání každého druhu piva do sklenice jež přesně odpovídá charakteru té které značky. Personál je zde speciálně školen pro tyto účely (viz článek). Jiná věc je cena zde podávaných piv. Je ale pravda, že tyto značkové restaurace se vyznačují vysokou úrovní pivní kultury a vůbec gastronomie a té samozřejmě ruku v ruce odpovídá i vyšší cena.

Tady se Potrefene Husy musim zastat. Na nasem trhu nabizi rozhodne nejvetsi vyber sklenic ke svym pivum. A pokud se nepletu, byly u nas prvni.

Navic bych videl problem v tom, ze vetsina hospod a restauraci je u nas v "jedne" barve. Najit "vicebarevnou " hospodu ci lokal je problem.

No já si zas raději zajdu do hospůdky s atmosférou, byť nebude vše "v barvách" jednoho pivovaru, než si dát pivko v něčem tak neosobním a chladném jako je zmíněná Potrefená husa.

Jako sběrateli pivního skla mi neunikla snaha převážné části českých pivovarů, aby jejich sklo bylo opatřeno logem, movitější firmy si dokonce pořídily různý typ skla podle druhu piva, který vyrábí. Bohužel tyto podniky nevlastní původní majitelé a v pivovar jen málokdo ví, jaké sklo se tradičně používalo, jaké skutečně odpovídá charakteru nápoje. Stačí i povrchní znalost belgického, anglického nebo německého trhu a zjistíte, že prostě nelze pouze vyrobit NĚJAKÝ džbánek, sklenici nebo pohár, ale jde o co nejhluší znalost nápoje a podle něj se volí materiál, tvar sklenice. To samozřejmě lze chtít v zemi, kde se pivovar dědí z generace na generaci, kde pivní kultura nebyla jako další tradiční zvyky, svátky přerušena čtyřicet let čímsi cizorodým. Proto kvalitní zahraniční pivovary mají originální sklo, které může být velmi prosté, ale zpravidla geniálně odráží esprit nápoje ( pominuli, že toto sklo tvoří nezanedbatelný zdroj příjmu i významný reklamní prvek ) a tvoří poslední krok od prvotřídních surovin k spokojenosti zákazníka. V českém případě se podobná "mystika" najde zřídka. Poschválit lze Budvar, za nový tvar džbánku, který svým protáhlejším tvarem více odpovídá povaze ležáku, jedním z mála výrazných skel přinesly na trh před lety Krušovice , jednalo se o pohár na černé pivo, o experiment se pokusilo Starobrno s Draky, jinak je české pivní sklo stále velmi unifikované, zcela neodpovídá charakteru nápoje a v řadě případů dokonce působí problémy jak obsluze - těžké nové pulitry Prazdroj tak návštěníkům restaurací zavedení velikosti 0.4 u nás netradiční. Česká pivní kultura zdaleka nedosuhuje úrovně jakou najdeme na řadě míst Německa.

Zdrávím, naprosto souhlasím, že krásný půllitr dodá pivu hodně. Pivo pak chutná lépe, když je natočeno v krásném půllitru. Jenže je někdy těžké najít hospodu, kde to dodržují. Neberu ted v úvahu v článku zmiňované značkové hospody, ale ty ostatní. Kde na stolech leží lounské ubrusy, pípu mají od Plzně a točí Vám staropramen desítku do gambrinusového obyčejného půllitru, který půllitr připomíná jenom ocejchovanou značku 0,5 l. Je to dáno také tím, že se v hospodách dost často ztrácí krásné půllitry. To je jasná věc, ale čeho je moc toho je příliš. Takže já raději prosazuji krásný půllitr a o trochu dražší pivo než levnější pivo a viz příklad o pár řádků výše. Pokud tam panák rumu nestojí 35 Kč jako ve Sportovce - to pak raději zajdu někam jinam ;-).