Jako sběrateli pivního skla mi neunikla snaha převážné části českých pivovarů, aby jejich sklo bylo opatřeno logem, movitější firmy si dokonce pořídily různý typ skla podle druhu piva, který vyrábí. Bohužel tyto podniky nevlastní původní majitelé a v pivovar jen málokdo ví, jaké sklo se tradičně používalo, jaké skutečně odpovídá charakteru nápoje. Stačí i povrchní znalost belgického, anglického nebo německého trhu a zjistíte, že prostě nelze pouze vyrobit NĚJAKÝ džbánek, sklenici nebo pohár, ale jde o co nejhluší znalost nápoje a podle něj se volí materiál, tvar sklenice. To samozřejmě lze chtít v zemi, kde se pivovar dědí z generace na generaci, kde pivní kultura nebyla jako další tradiční zvyky, svátky přerušena čtyřicet let čímsi cizorodým. Proto kvalitní zahraniční pivovary mají originální sklo, které může být velmi prosté, ale zpravidla geniálně odráží esprit nápoje ( pominuli, že toto sklo tvoří nezanedbatelný zdroj příjmu i významný reklamní prvek ) a tvoří poslední krok od prvotřídních surovin k spokojenosti zákazníka. V českém případě se podobná "mystika" najde zřídka. Poschválit lze Budvar, za nový tvar džbánku, který svým protáhlejším tvarem více odpovídá povaze ležáku, jedním z mála výrazných skel přinesly na trh před lety Krušovice , jednalo se o pohár na černé pivo, o experiment se pokusilo Starobrno s Draky, jinak je české pivní sklo stále velmi unifikované, zcela neodpovídá charakteru nápoje a v řadě případů dokonce působí problémy jak obsluze - těžké nové pulitry Prazdroj tak návštěníkům restaurací zavedení velikosti 0.4 u nás netradiční. Česká pivní kultura zdaleka nedosuhuje úrovně jakou najdeme na řadě míst Německa.