Já vnímám tento problém ve dvou rovinách, každá z těchto rovin je podložena vlastními zkušenostmi a dlouholetou praxí v českých i zahraničních pivovarech:
a)rovina majitele pivovaru - majitel má dvě možnosti. Přijmout sládka s kvalifikací a možná i praxí, který bude na 99,5 % garantovat standardnost a kvalitu výroby, ale ten samozřejmě chce odpovídající mzdu a to zaměstnavatelské srdce začne krvácet, vidíce odvody z této požadované mzdy v návaznosti na počáteční tržby a namlsané plány.
Druhou možností je pak naverbování "nesládka" z řad kuchařů, cukrářů, řezníků (ale viděl jsem i elektrikáře a podobné profese...), kteří samozřejmě mají mzdový požadavek ve zlomku požadavku kvalifikovaného sládka a tudíž splní základní přání majitele - šetřit mzdové náklady a od počátku zajistit plánovaný zisk.
b) rovina samotného sládka - nikde není psáno a dáno, že sládek kvalifikovaný "papírově" opravdu svůj úkol zvládne na oněch 99,5 %. Zažil jsem v jednom krásném moravském minipivaru "vyučeného sládka", který si místo mozku bral na varnu chromovanouz pistoli zavěšenou proklatě nízko a v jednom týdnu byl několikrát schopen načerpat rmuty do vířivé kádě plné hotové mladiny. O dalších pokusech a omylech tohoto exota je škoda se zmiňovat, ale do telefonu se zásadně hlásil: "Zde vrchní sládek pivovaru XY...".
Na druhou stranu jsem před několika lety vychoval sládka z vyučeného skláře a tento člověk je dnes uznávaným odborníkem v oblíbeném a známém minipivovaru v srdci Moravy. Tedy v původní kvalifikaci nevidím problém, chce to jen učit se, poslouchat a hlavně nesnažit se být od počátku neomylný a nestydět se ptát na věci, kterým nerozumím. Pak to vcelku bez křečí jde a výsledek je slušný.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale já to vidím takto...