S kolemjdoucím musím souhlasit.Myslím si, že minipivovary, jak to tu „hlásají“ určitě nic nezachrání.Jejich europivo je již vytvořeno.Je to polotmavé infuzní pivo,kde má barva evokovat chlebnatost.Uvařit co nejrychleji – t.j nejlevněji.Cena piva v těchto provozovnách je dána „cenou“ obsluhy.Proto se člověk setkává pravidlem, že po úvodním vaření profesionálem, nastupují snaživí záměčníci, údržbáři, v lepším případě kuchaři.Pěkně jako opičky opakují proces, bez jakýkoliv znalostí technologických, natož nějakou představu o tom, co udělá s pivem nebo s jejich maličkostí chemie.(nějaký rozbor v laboratoři je pro ně „science fiction“)Tyto „vařiči“ se učí metodou pokus-omyl, a konzument se stává pokusným králíkem a netuší to ani jedna strana.Výrobek může být i chuťově zajímavý, protože je určitě jiný, ale pít ho dlouhodobě je o zdraví,a za to ručím.Na druhou stranu jsou minipivovary, je jich menšina a mívají větší výstavy, kde je vše v pořádku.A ty již vypadávají z mini ,ale začínají být průmyslové.A záchranou pro naše pivovarnictví jsou vlaštovky, jako je Chotěboř, Tambor-Dvůr Králové, Kout na Šumavě, Bon-Zašová, Novosad Harrachov.Některé jsou menší, některé už dost velké (výstavem), ale mají jedno společné- vaří a vyrábějí opravdově a profesionálně slušná piva.Není pivovar jako pivovar a není mini jako mini, a nebo když dva dělají totéž nemusí to být totéž.(nemyslím sortiment a druhy piva).Závěr z této úvahy?„Škrtat“ by se mělo nejen nahoře , ale mnohdy i ty dole.Obojí jsou cesty do pivních pekel.