Jako majitel PivoŇky myslím, že můžu docela dobře porovnávat jednotlivá lahvová piva. Schválně jsem se šel podívat do regálů a napočítal jsem přes sto druhů českých piv od více než 40 pivovarů.
Když jsem obchod otvíral, tak jsem si bláhově myslel, že budu mít v nabídce od každého středního pivovaru aspoň něco. Ale brzy jsem vystřízlivěl. Některá níže zmíněná piva totiž lidé nechtěli ani se slevou. Část jsem se tedy pokusil vypít a část jsem rozdal lidem, u nichž chuť piva nehraje pražádnou roli. A tak mi zůstalo v sortimentu snad jen to lepší z nabídky českomoravskoslezských pivovarů.

Na sledování kvality prodávaných piv poctivě pracuju a to, co nestihnu sám, tak na to se pravidelně ptám zákazníků. Je celkem běžné, že se chuť piva mění měsíc od měsíce.

Dalším, taky už níže zmíněným problémem zejména u nepasterizovaných piv, je jejich nestálost ještě před datem spotřeby. A to se bohužel netýká jen Krakonoše.

Nechce se mi pouštět do nějakého hodnocení všech lahváčů jako takových, protože moje vidění je už profesionálně zkreslené. Stále si ale myslím, že naštěstí je stále z čeho vybírat. A ty pivovary, jejichž piva řadíte do dřezáků, tak boží mlýny zkrátka semelou. A to bude škoda, protože kdysi jsem si na Regentovi, Platanovi i Samsonovi docela pochutnal.
A co se cen týče, tak mě napadá třeba porovnání s Rakouskem nebo Bavorskem. Tam každý pivovar prodá nejvíce piva v okruku 30 km kolem komínu. A v Čechách mi připadne, že kdo nedodává do Teska, jako by nebyl. Pivovary mají slabé postavení ve svých regionech. A není to jen otázka agresivní politiky pivogigantů. Pivovary málo dbají na soužití s regionem a lidmi v něm. Všechno není dáno jen cenou. Češi jsou dostateční patrioti na to, aby se chlubili svým městským pivovarem. A s tím akceptovali i o něco vyšší cenu. Tohle všechno má ale jeden základní předpoklad. To pivo musí být výborné...!!