Tak právě takové zprávy, jako je tahle, mi vždycky spolehlivě naplní duši smutkem. Bránický pivovar mám moc rád, mám k němu osobní vzpomínky na jednu náramně vydařenou exkurzi ještě na střední škole, architektonicky ho považuju za jeden z nejhezčích u nás, a především, Bráník mi moc chutná. I když byl v poslední dekádě v rámci Pražských pivovarů vyloženě popelkou a na čepu se objevuje v často těch nejotřesnějších podnicích, jeho chlebnatá chuť si mě získala už tehdy v mých -nácti a dodneška se to nezměnilo. Oč větší jsem měl před pár dny radost z bránického ležáku, o to větší smutek na mě jde z toho, co se teď chystá. Po holešovickém pivovaru se nějací zřejmě ohromně ekonomicky erudovaní manažeři rozhodli, že v cestě dalšímu rozvoji a expanzi stojí i druhý z trojlístku druhdy Pražských pivovarů, které přejmenovali nedávno na Pivovary Staropramen, asi dobře věděli, proč... Nevyhnuli se tradičnímu ujišťování, že kvalita Bráníku se nezmění, že tradiční postupy zůstanou zachovány a dalším obvyklých frázím, které se nás snaží vsugerovat, že Bráník se dá vyrobit na Smíchově, ašský ležák v Kroměříži a nebo třeba někde v Debrecínu, Alma Atě nebo Samaře, prostě že na pivu není důležité nic jiného, než etiketa, kterou na ni nalepí. Nevěřím tomu, nevěřím řečem o zachování tradičního, nejlépe sty let prověřenému postupu za použití těch nejlepších surovin a dalším floskulím a frázím. Bráník není Bráníkem, pokud nebyl v Bránickém pivovaře uvařený. Možná jsem až nezdravě staromódní, ale člověk snad nemusí ze sých měřítek slevovat ve jménu všeljakých restrukturalizací, optimalizací a racionalizací.
Jsem zvědav, co se stane s areálem pivovaru po skončení výroby. Je památkově chráněný, takže snad nehrozí rozsáhlé úpravy do podoby nějakého zábavně-nákupního centra či jiné podobně "nezbytné" ohavnosti. Ale ať už se stane s pivovarem cokoliv, opravdový živý pivovar, kde to voní a žije, to už nebude.