Vaření v paneláku

rád bych se v Vámi podělil o několik svých prvních zkušeností s domácím vařením piva. Myslím, že můj příspěvek by mohl být zajímavý hlavně pro všechny takové ty nalomené, kteří by si pivečko rádi uvařili, ale prozatím si na to netroufají v obyčejné kuchyni, dejme tomu v paneláku. Samozřejmě i já tiše závidím autorům příspěvků, ne jejichž fotografiích se vyjímá byť i malá soupravička někde ve sklepě, v garáži, prádelně atp. Předpokládám ovšem, že je také mnoho pivních fandů, kteří takovým prostorem nedisponují, a možná také (tak jako já) dlouho váhají, zda má smysl se do toho v omezených podmínkách bytu pouštět. Já se do toho podpořen celovečerním rozhovorem s Petrem „Antéňákem“ Hoškem pustil (čímž mu ještě jednou děkuji za inspiraci!) a všechny váhavé proto nyní mohou ubezpečit, že to jde, a že to jde zvládnout s výborným výsledkem. (Což samozřejmě nepřekvapí všechny ty, kteří už v obyčejné kuchyni pivo dávno vaří, a kteří si proto následující řádky jistě budou číst s pozdviženými koutky úst. Ostatně, první domácí ležák, který jsem ještě někdy v devadesátých letech ochutnal – Jirkovská Stařena, vznikl právě v takových podmínkách.)

Prozatím jsem vařil čtyřikrát, a z toho třikrát pak s kamarády popil výborné pivečko. Už během těchto čtyř pokusů se několikráte změnilo technické vybavení, většinou jednoduše na principu: co jednou nešlo, u další příležitosti dostálo nějaké změny. Zkušenosti jsou tedy prozatím skromné, nicméně pro lidi, kteří by potřebovali jen ubezpečit, že ano..., snad již dostatečné. Při popisu se budu držet varianty při prvním vaření a místy připojím poznámku o dosavadních inovacích. Z první varianty bude snad vidět, že se dá dobré pivo doma uvařit i s jen minimálním vybavením, z rozšiřujících poznámek pak to, že se domácí podmínky dají v rámci možností rychle zdokonalovat...

Vaření, které budu popisovat se týká českého ležáku a návod jak na to, včetně doporučení na nutné vybavení, jsem sehnal v podstatě výhradně na stránkách homebrewing.cz v příspěvcích Jana Šuráně a Ondřeje Kouckého.

Napoprvé jsem se pokusil o množství cca 20 l., což byla zkrátka velikost hrnce, který jsem měl doma k dispozici – tzn. nemusel jsem hned investovat do nejistého podniku. Ale už v průběhu prvního vaření mi došla dost důležitá věc: ono to vaření a další procedury zaberou dost času a člověku je skoro líto, že nakonec mu z toho všeho vyjde všehovšudy 18 l. Piva, které je sice dobré, nicméně už i jen na samotné podělení kamarádů je ho poněkud málo... Proto doporučuji promyslet kapacitu a rovnou volit maximální velikost nádob (na vaření, kvašení, manipulaci...) atp. Rozhodující je přitom zřejmě prostor pro kvašení a ležení, což v podmínkách bytu znamená v podstatě místo v lednici. Proto už jsem na další várku pořídil plastové barely, které dokonaleji využijí prostor v lednici, přidělený rodinou. To je momentálně cca 40l, sehnáním ještě lépe padnoucí nádoby/nádob by se možná dalo dostat těsně pod 50l.

Takže základní vybavení: Dva hrnce (20 a 15 l.) a jedna další nádoba o objemu kolem 20l. Kuchyňská odměrka Jemný cedník, plátno (plena) Kuchyňská váha Zavařovací teploměr Sacharometr Jod Gumová hadička Dezinfekce – chloramin Zápisník PET lahve Odměrný válec – napoprvé mi posloužila 0,5 PET lahev, výtečně se pak osvědčila vázička za 19 Kč z nejmenovaného obchodního domu s nábytkem..

Vinopal - Vaření v paneláku I.

Suroviny jsem kupoval na Bulovce od Richtera, ten už ale prodej neprovozuje. Na druhou stranu už opět funguje prodej surovin na homebrewing.cz, takže se k potřebnému lze dostat. Já na várku 20l nakoupil a použil sešrotovaný slad (5 kg), granulovaný Žatecký chmel (100g) a živé spodní kvasnice.

Varný postup jsem zvolil dvourmutový, podle návodu ve zmíněných článcích, takže to tady nebudu dlouze rozebírat. Dílo a rmuty se normálně přelívají z hrnce do hrnce, osvědčil se na to malý kastrol s držadlem.

Vinopal - Vaření v paneláku II.

Vinopal - Vaření v paneláku III.

Kritický moment je vyslazování. Již k němu probíhá na stránkách bohatá diskuse a zaplaťpánbůh za ni. Doteď jsem vždy vyslazoval přes cedník, jednou vylepšený o plenu, jindy o punčochu, jindy zase o separační látku. Je potřeba říct, že ono to nakonec vždycky nějak jde a není potřeba mít hrůzu z toho, že zrovna nejsem vybaven scezovacím hrncem s dvojitým dnem. Akorát je to práce a udělá se u toho dost nepořádku. Každopádně už se začnu po scezovací nádobě asi taky poohlížet, protože s vařením přestat nehodlám a přece jen to bude snazší.

Vinopal - Vaření v paneláku IV.

Vinopal - Vaření v paneláku V.

Problém s jakýmkoli filtračním prostředkem je ten, že buď jde o např. cedník s příliš velkými otvory, kterými projde spousta jemného mláta, nebo je látka naopak příliš hustá, kaly jí sice neprojdou, ale během chvilky jejich slabá usazená vrstva taky zcela zamezí průchodu sladiny. Dá se to proplachovat, různě s tím štěrchat, usazené kaly sbírat např. lžící..., ale je to zkrátka pracný... Kaly se samozřejmě dají separovat i po zchlazení, když se usadí v nádobě na chlazení, ale stojíme před podobným problémem: buď s nimi vyleju pár litrů pracně uvařeného piva, nebo se to zkrátka pokusím (opět) nějak přecedit. A jsme kde jsme byli...

Vinopal - Vaření v paneláku V.

Vinopal - Vaření v paneláku VI.

Jednou jsem na to trochu kašlal, necedil úplně svědomitě a nechával dost kalů normálně v pivu. Už při kvašení se to projevilo, protože se začaly vyplavovat na hladinu a dost výrazně ovlivnily možnosti vznikající pěny. Nakonec pivo prokvasilo vcelku normálně, ale kaly se snadno rozmíchávaly a dostaly se tak i do ležáckých lahví a usazovaly se společně s kvasnicemi ještě při ležení. Nemůžu říct, že by to celé nějak významně poškodilo chuť piva, to se normálně vyčiřilo, nasytilo, zakulatilo..., ale ty kaly jsou asi v pivu zkrátka cizí a tak se nasycená láhev po otevření často vzbouřila a pivo utíkalo ven o překot. Samozřejmě už promíchané s kvasnicemi, (což by nevadilo...), ale právě i s těmi kaly...

Takže, dobře cedit se asi vyplatí a čím lépe se to udělá už při vyslazování, tím méně práce a starostí v dalších fázích. Využít k filtraci samotné mláto je v principu tím nejjednodušším řešením (než metodou pokusu a omylu testovat různé filtrační materiály, nebo v nejrůznějších fázích opakovaně filtrovat a filtrovat...) a některé návody z diskuse o scezování jsou jistě proveditelné i v podmínkách malé kuchyně.

Příště: Chmelovar, chlazení, zakvašování, kvašení Konec seriálu: Zaležení, ležení piva, stáčení a servírování