Náš pivní Orel

A tak i já společně s dalším pivním nadšencem Rybou, počali jsme experimentovat na poli pivních várek. Hned napoprvé jsme na svá bedra vzali poměrně nesnadný úkol a zkusili uvařit pivo tradiční metodou, leč v panelákovém bytě, bez potřebných znalostí a vybavení, vedeni jen naším nadšením. A tak se zrodil první OREL. Název jsme zvolili s ohledem na můj „orlí nos“. Nutno podotknout, barvu i pěnu měl z našeho pohledu nádhernou, ovšem chuťově to už taková sláva nebyla. Později při popisování chuti odborníkům jsme se dozvěděli, že náš Orel byl mikrobiálně kontaminován. Na nějakou dobu jsme si dali pokoj a vařili jen z koncentrátu. Pivo bylo chuťově lepší (díky pane Cooper, aneb slogan z instruktážního filmu) a podle hodnocení rodilých Australanů téměř stejné, jaké seženete u protinožců. S tímto názorem však díky pozdější ochutnávce originálního Pale Ale Coopers nemohu souhlasit, nicméně těžko srovnávat ležák s Ale. V hlouby duše nás však neustále hlodala touha znovu provonět kuchyni sladem a mladinou…

A tak, po půl roce marných slibů, sešli jsme se společně s hrnci a nezbytnými, často improvizovanými, pomůckami v obyčejné panelákové kuchyni a na Boží hod počali s naší druhou opravdovou várkou. Pro ty, kteří chtějí také zkusit štěstí, uvádím stručný přehled toho, na co by neměli před začátkem vaření zapomenout a jakých chyb se vyvarovat. Snad mi prominete, že se v lecčem budu opakovat po Davidu Staňkovi a informacích uvedených v jeho článku („Příběh jednoho homebrewáře“). Soupis potřebných věcí najdete také v návodu Jana Šuráně „Domácí výroba světlého ležáku“, podle kterého jsme i my vařili. Oba zmíněné články naleznete na stránkách http://www.homebrewing.cz/.

Předně budete potřebovat velkou nádobu pro samotné vaření. My ji k dispozici neměli a várku dělali souběžně ve dvou řádně umytých a odmaštěných, cca čtyř a půl litrových kastrolech. Zbytky mastnoty z běžného kuchyňské nádobí způsobují nestabilitu pěny. Se dvěma nádobami je však hodně těžkostí s manipulací i místem, navíc výsledné množství hotového piva bylo pouze asi 4 litry. Chce to opravdu něco většího. Mějme na paměti, že výsledného piva je cca o třetinu méně, než kolik vody použijeme, v našem případě tomu však bylo téměř o polovinu! Myslete také na to, že do nádoby se bude přidávat voda pro vyslazování, proto počáteční množství vody na várku by nemělo přesáhnout polovinu nádoby!

Další nezbytnou věcí je potravinářský teploměr. Postačí lihový na zavařování, v tomto případě se však musíme smířit s potřebou trochy štěstí. Díky mírnému zpoždění v měření, které je dané pomalejším rozpínáním lihu, a vlivem obtížné regulovatelnosti teploty na plynovém sporáku budeme chvílemi spíše odhadovat. Lepší by proto byl nějaký přesnější přístroj na měření teploty, údajně jsou na trhu k dostání digitální.

Než se pustíme do samotného vaření, je také potřeba našrotovat slad. V tomto okamžiku nastává opět trocha improvizace. Mlýnek ani šrotovník zřejmě většina z Vás mít nebude. Ani my ho neměli. Po první neúspěšné zkoušce našrotovat slad mlýnkem na mák se nám celkem osvědčil ponorný mixér, jaký se používá například při výrobě koktejlů. Důležité je, aby slad byl dostatečně jemně namletý, ale zároveň aby jste nerozbily všechny pluchy. Dostatečné množství pluch vám zajistí rychlejší scezování. Určitě ale přijdete na další způsoby, jak vyrobit sladový šrot! Pro úplnost, kolik sladu použít? Na 10 výsledných litrů piva by měli být 2 kilogramy. Tento poměr jsme také dodržovali, tzn. po přepočtu jsme použili přibližně 1,3 kg směsi plzeňského a polotmavého sladu na cca 4,5 l vody prvního nálevu.

Další nezbytnou ingrediencí je chmel. My k chmelení použili granulát. K určení množství granulátu jsme opět využili tabulky z receptu J. Š. a jednoduchého přepočtu, úměrnému našemu množství sladiny.Doba vaření byla, vlivem blížícího se večera, jen něco málo přes 60 minut.

Poslední, ale neméně důležitou přísadou jsou pivovarské kvasnice. Existuje několik možností, jak a v jaké formě je sehnat. My měli štěstí, sehnali čerstvé, spodní a přímo z pivovaru. Tady pozor, dostanou-li se Vám někdy do ruky, je třeba kvasnice uchovávat opravdu v chladu. I během pouze hodinu trvajícího převozu autem mi z přesnídávkové skleničky „vyběhli“ ven. Lepší manipulace je zřejmě s kvasnicemi lisovanými. Já s nimi, přiznám se, nemám zkušenost. Nicméně uvítám Vaše komentáře nejen na toto téma…

Před samotným vařením je dále třeba připravit si (anebo alespoň promyslet) nádobu na hlavní kvašení a další na dokvašování. Pro hlavní kvašení je třeba vetší nádoba. Námi použitá byla plastová, součást balení koncentrátu Coopers. Lze použít jistě i nádoby jiné, tato se nám však osvědčila. Dejte pozor, abyste nádobu dobře vymyli a vydesinfikovali. Dostatečné je použít vroucí vodu a Savo. Případné mikrobiální znečištění zkazí chuť piva! A kvasnice před zakvašením provzdušněte. My na to zapomněli a výsledkem byla mladinová příchuť v pivu. Zakvašenou mladinu také kontrolujte, aby Vám nepropadla vrstva pěny, jako se to stalo nám přibližně sedmý až osmý den po zakvašení.

Ideálními nádobami pro dokvašování se ukázaly být patentní lahve z pivovaru Bernard. Není problém v jejich obstarání (každý větší supermarket) a záloha 7 Kč na láhev Vás také nezruinuje. Navíc originální pivo plněné do těchto lahví je vynikající a v případě finanční nouze není problém lahve vrátit. A potom, pivo ve skle je přeci jen větší esteticko-vizuální zážitek, nežli v plastu. Opět je třeba lahve před naplněním důkladně vymýt. Ke sterilizaci postačí vroucí voda, nemusíte již používat žádné desinfekční prostředky.

Poslední důležitou věcí je mít promyšlené místo, kde necháme pivo kvasit. Použijeme-li ledničku, vzhledem k množství piva nezbude místo pro ostatní potraviny. Sklep nemá každý a navíc v něm může být příliš teplo. Jak říkám, dobře to promyslete. My naštěstí měli k dispozici lednici zcela prázdnou. Snad jsem na nic nezapomněl a Vám nyní nic nebrání v tom, pustit se do díla…

Záměrně se v článku příliš nezmiňuji o samotném vaření a ani si nemyslím, že je to třeba. Postupovali jsme totiž, jak už jsem uvedl, podle návodu Jana Šuráně http://www.homebrewing.cz/view.php?nazevclanku=domaci-vyroba-svetleho-lezaku&cisloclanku=2006030002 , kde najdete všechny podstatné informace. Nikterak jsme se od nich neodchylovali. Chtěl jsem spíše poskytnout rady a odvahu těm, kteří se na své první pivo teprve chystají, anebo jsou s vařením v počátcích, jako my. Trochu problém byl s dodržováním teplot, ale nakonec, když se člověk opravdu snaží, i tenhle problém překoná. Chce to jen trochu cviku, odhadu a štěstí. Malý komentář si neodpustím jen ke scezování. Lněnou plachetku jsme neměli po ruce, a tak došla na řadu opět improvizace. Výborně se nám osvědčil obyčejný větší cedník na mouku, vystlaný dvěma vrstvami gázy. Mláto se v ní zachytí a posléze i z gázou vysype. Tímto způsobem nedojde k zašpinění celé kuchyně a navíc je sterilní.

A jak vlastně náš Orel dopadl? Přes všechny chyby a nedostatky v postupu překvapivě dobře. Chutná nám (ostatně komu by jeho vlastní pivo nechutnalo?), ale kupodivu také většině kamarádů i odborníků, kterým jsme Orla dali ochutnat na srazu domácích vařičů v Pivovarském domě. A tak, náležitě zpychlí, těšíme se na další várku opojného moku Orlího… A těšíme se také, až ochutnáme vzorky Vašich piv, třeba opět v Pivovarském domě. Dej Bůh štěstí a hojnost dobrého piva.