Velkomeziříčský minipivovar

Tradice vaření piva ve městě sahá do první poloviny šestnáctého století, roku 1548 totiž udělil král Ferdinand městu várečná práva. Výroba piva zanikla v roce 1949, na starou tradici tak bylo navázáno po pětapadesáti letech. Zasloužila se o to společnost Aqueko meziříčského podnikatele Lubomíra Jurka. Firma v roce 2003 zakoupila objekt bývalé Jelínkovy vily. Lubomír Jurek prý dlouho přemýšlel, jak nemovitost využije. V Čechách se pak inspiroval malým pivovarem, a tak se kromě hotelu a restaurace rozhodl zkusit také minipivovarnictví.

Budova Jelínkovy vily, stojící pár kroků od centra Velkého Meziříčí na břehu říčky Balinky, má také zajímavou historii. Původně to byl mlýn, v roce 1907 se objekt přestavil na ředitelský byt továrníka Jelínka, který měl v Meziříčí koželužnu a na druhém konci náměstí vilu. V roce 1934 přibyla turbína o výkonu až patnáct kilowatt, jež sloužila k výrobě elektrické energie a jako vůbec první zdroj elektřiny ve Velkém Meziříčí. Továrník tím osvětlil náměstí a energii používal i ve své fabrice. No a po válce byl dům znárodněn, Jelínek odešel do Kanady a v budově vznikly čtyři byty. Nyní nově vzniklý hotel nabízí apartmány, historické pokoje, hotelová studia a klasické hotelové pokoje o celkové kapacitě 48 lůžek. Hosté mohou využít vnitřní bazén a saunu. K dispozici je i kongresový sál pro 55 osob. S ohledem na to, že se společnost Aqueko majitele hotelu a pivovaru ve Velkém Meziříčí zaměřuje i na rybníkářství a chov ryb, naleznou hosté v jídelním lístku restaurace většinu rybích specialit. Ty jsou hlavně ze sladkovodních, výhradně čerstvých, ryb.

Vlastní technologie pivovárku pochází ze zrušeného pivovaru v Rožnově pod Radhoštěm. Na výrobě piva a organizaci pivovaru se podíleli 2 profesionální sládkové. Pivo mohli zájemci poprvé ochutnat při Císařských manévrech, které se uskutečnily na velkomeziříčském zámku ve dnech 17.-18.7.2004. Oficiálně byl Malostránský pivovar, stejně jako hotel a restaurace otevřeny slavnostně dne 31.7.2004.

Pivo je čepováno pouze ve zdejší restauraci, o plnění do lahví ve Velkém Meziříčí zatím neuvažovají, chmelový mok je nepasterovaný a kvasnicový. V říjnu roku 2004 velkomeziříčský minipivovar produkoval světlou a tmavou dvanáctku a světlou speciální čtrnáctku. V restauraci byly ležáky z neobvyklé pípy čepovány do originálních ručně foukaných půllitrů s názvem pivovaru. Ležák za 22 Kč, speciál za 25 Kč. Pivo Harrach zde bylo možno zakoupit i přímo v sudech (světlý a tmavý ležák – 20 l za 600 Kč, 30 l za 900 Kč, 50 l za 1 500 Kč).

Zajímavá je také historie názvu zdejšího piva. Během jarních měsíců roku 2004 podnikatel Lubomír Jurek totiž vyhlásil soutěžní anketu na jméno zlatavého moku. Lidé zaslali (mailem či textovou zprávou; nejvíce tipů chodilo prý po půlnoci) celkem 263 návrhů. Byly mezi nimi názvy Velmezák, Velmez, Mezek a podobně. Ve spolupráci s historikem Vladimírem Makovským je roztřídili do šesti skupin podle toho, zda se vztahovaly například k městu, jeho okolí, historii nebo osobnostem. Nakonec bylo vybráno jméno předchozího majitele velkomeziříčského pivovaru, hraběte Harracha. Pojmenování Harrach se v anketě objevilo celkem třikrát. Přesný název moku zní Velkomeziříčský Harrach.

Dovolím si také několik subjektivních poznatků a dojmů z mé osobní návštěvy restaurace Malostránského minipivovaru. Při vstupu do šenku vás na první pohled zaujme velké dřevěné mlýnské kolo, jež je poháněno tou nejpřírodnější silou – pravou vodou. Jakýmsi důmyslným zařízením padá ze stropní části restaurace na lopatky kola voda. Návštěvník tak slyší uklidňující zvuky tekoucí vody a občas i zavrznutí ohromného kola. Vedle otáčející se vzpomínky na pradávnou mlýnskou minulost budovy se blýská měď varních nádob pivovárku. Ostatní technologie je ukryta v útrobách budovy Jelínkovy vily. Stylově zařízená restaurace s dlouhými dřevěnými stoly pro větší společnost, ale také s ukrytými stolečky nabízející více soukromí pro dvojice, působí velice klidným a decentním dojmem. Nicméně je nutné zdůraznit, že se jedná o takříkajíc „lepší podnik“, kam host zamíří spíše za gurmánským zážitkem než pivem. Tím samozřejmě nechci hanět kvalitu místního Harracha, pouze chci upozornit, že se nejedná o klasickou pivnici. Tomu samozřejmě odpovídá i cena piva. V pomyslném žebříčku místního piva u mě zvítězil silnější Harrach Special. Všechny tři druhy jsou průzračnější než bych u kvasnicových piv předpokládal.

Měl jsem to štěstí, že jsem Velké Meziříčí navštívil během krásného říjnové dne, kdy podzimní zabarvení bříz připomínalo chýlící se konec roku, kdy lesy voněly tlejícím listím a tím, co bylo během letních dnů krásné. Přes oblaka mléčné mlhy se prodralo na Vysočinu podzimní slunko, aby udělalo svět alespoň kapánek krásnějším. Při ochutnávce zdejšího piva jsem z oken restaurace pozoroval prosluněný sobotní poklid městečka, betonové oblouky mostu přes Balinku, nábřeží, velkomeziříčský zámek… Nad chutným Harrachem jsem dumal, kolikže se našinec nacestuje při putováním za zajímavými pivními zážitky.

Na závěr nelze než návštěvu Velkého Meziříčí doporučit. Pochutnáte si na rybích specialitách a dobrém pivu. Budovu Jelínkovy vily naleznete na Třebíčské ulici na kraji centra. Vlakem se sem dostanete prostřednictvím motoráčku na trati Křižanov – Studenec (Velké Meziříčí - zastávka a poté asi 100 metrů z kopce dolů).