Na něm jsem začínal (drahně let tomu jest), když jsme byli na dovolené na Pastvinách. Dříve jsem pil jen malou skleničku piva na lepší trávení klasického českého těžkého jídla (tomu už se také snažím bránit :-)). Šerák mě uvedl do světa piva - velice mi tenkrát chutnal a překvapil mě. Před třemi lety na oslavě padesátin jsme měli velký a malý soudek Šeráku - byl taktéž skvělý, všichni si jej pochvalovali. I Karlové Kvapilové. A to je co říct... :-) Naposledy jsem měl Šerák předevčírem a opravdu postrádal to, kvůli čemu jsem ho tolik vyhledával. Je potřeba si ale uvědomit, že sládek pivo vaří a hospodský ho dělá. To mám stále na paměti, protože na tento problém neustále narážím. A pokud nemám jistotu, že pivo je čerstvě naražené a trubky atd. v pořádku, tak tu či onde zhoršenou kvalitou piva zase tolik neřeším a nespílám pivovaru, dokud nemám možnost pivo ochutnat pokud možno ze zdroje. A nejlépe z ležáckého tanku v ležáckém sklepě... :-) Škoda jen, že je to taková vzácnost a v některém pivovaru to ani neumožní. :-( Např. na loňských slavnostech Bernarda mi také přišlo, že se zhoršil a jak ho mám rád. Ale jeho kvasnicová verze vloni ve stánku u kašny na náměstí v Táboře mě naprosto uchvátila, takže to byla asi jenom chvilková slabost a zklamání z toho, že neměli kvasnicové (odchytil jsem pana Bernarda, a že prý ho tam nedali z důvodu pěnivosti - bylo ošklivo takže alespoň na jednom místě jej bez větších front klidně mohli mít - kdo chce, ať si počká. Jak rád bych čekal...). A také z toho, že měli zákaz točit pivo do skla byť vlastního a s logem Bernarda. Ze začátku jsem pár míst našel, později už žádné. A degustovat pivo z ropného produktu zvaného plastový kelímek mi je značně odporný. Asi měli strach, aby se někdo nezranil. Tak se jen modlím k pivnímu Bohu, aby se toto nerozšířilo i jinam...