Původně jsem ani já nechtěl do dikuse přispívat a popravdě, dokud to Honza výslovně nepopřel, považoval jsem i já článek pana Karla za zdařilou mystifikaci některého ze stálých autorů SP. Žel, není tomu tak.

Článek nepovažuju za zjímavý ani jako "pohled z druhé strany". Už proto ne, že je po slohové i obsahové stránce silně pod běžným standardem tohoto magazínu. Možná těžko čekat něco hlubšího od člověka, který považuje házení šipek za sportování a lemtání géčka a tvrdého za pohodičku a klídek. Nejsme každý nutně můzou políbený, ale agresivní a mesiášský tón celého článku mi velmi nesedí. Obsahové nesmysly přenechám jako jen mírně poučený laik odborníkům na výrobu a chuťové složky, co ale doslova kopne do oka i naprostého laika, je ta geniláně logická úvaha o tradici výroby piva v Gambrinu (mají to přece na etiketě, tak co?!) a naopak neumětelství po revoluci se vyrojivších minipivovarů. Když si tohle přečte nějaký PR manažer velkého pivovarnického koncernu, zaplesá a honem si poběží nechat napsat mimořádné prémie, protože tato svérázně logická úvaha jenom ukazuje, že vytrvalá reklamní masáž o "tradičních výrobních postupech" u některých konzumentů vytrvale zabírá. Co na tom, že to pivo se dneska vyrábí biotechnologií na hony vzdálenou jakékoliv tradici, a že se dokonce proti logice jména často už nevyrábí jen tam, odkud pochází...

Myslím, že přes převažující kritické odsudky většinové produkce velkých pivovarů nejsou čtenáři Světa piva nějací fundamentalisté (možná až na výjimky :-), kterým by bylo nutné tímhle křupansky obhroublým a fakticky tristním způsobem otevírat oči. Už tak je s podivem, jak ta, z mého pohledu, slátanina rozvířila diskusi.