kdyz uz je tedy rec o tehle scence ze zacatku svejka - mne na ni nejvic bavi, ze tam svejk hovori ve stylu: mel jsem parek a pet piv a ted si dam jeste panaka na cestu, protoze jsem zatcenej. pritom v te hospode sedi asi "pul stranky knihy". samozrejme, ze cas postav knihy neni obecne vubec stejny jako cas, za ktery ten text prectete, ale protoze tam je popisovan predevsim dialog, dela to dojem "realneho casu 1:1". tj. to vypada, ze svejk musel pit hrozne rychle, ze to do sebe naklopil vsechno v par minutach... :-).
mimochodem, tuhle vec/postreh jsem vypravel uz nekolikrat, ale zatim to skoro nikomu vtipne neprislo :-)

Na Jirouškově příspěvku je znát, že mu nešlo o pouhou dokumentaci určité doby a vztahu osobnosti k hospodě jako prostředí a pivu. Píše úvahu na téma situace ze Švejka, kdy je dobrý voják zatčen pro urážku císaře v hospodě U kalicha. I po svém zadržení si však objedná panáka. Jiroušek z toho vyvozuje rys naší národní povahy, že si nejsme ochotni připustit skutečnost a co z toho plyne. Jeho úvaha mi připadala natolik originální a vystihující, že si ji pamatuji i s odstupem času a pomohla mi z části vysvětlit i nepořádak, který zde panuje ajsme na něj svým způsobem zvyklí. Dokážu si však představit, že kdybych jako Jiroušek učil v Mnichově, tak by mi vadil podstatně víc.

co byla jirouškova stať? teď si to nepamatuju. to byla úvaha o dekonstrukci, která končila ve stylu "a teď bych si dal ještě jedno"?

Na první pohled se zdálo, když vydavatelsví Academia spolu s s Ústavem pro českou literaturu AV ČR připravilo sborník, že se literární vědci mohou s tématem jako je hospoda a konzumace piva minout. Musím říci, že opak je pravdou. Zvlášť si cením stať Paradogma hospody v české próze 20. století od Jana Jirouška. Je vynikající ukázkou toho, že společenská prestiž hospody a pití piva závisí na úrovni a způsobu uvažování toho, kdo o ní píše nebo mluví.