Pivo (nejen) v červené knihovně

Dobrava Moldanová do sborníku přispěla článkem "Hospoda a lidé kolem ní očima českých spisovatelek". Autorka zde vysvětluje, že rezervovaný postoj českých spisovatelek 19. století k hospodám neznamenal, že by si nějak odpíraly pivo. Mělo se však pít spořádaně doma. Naopak hospoda symbolizovala třeba v díle Karoliny Světlé místo, kde se provozuje hazard a vyskytují lehké ženy.

I v pozdějším období dávaly svobodomyslné spisovatelky přednost kavárnám, kde se v 10.-30. letech 20. století scházela tehdejší bohéma. Podle Moldanové existuje jedna z výjimek, kde výčep hraje kladnou roli: Božena Benešová. Tato autorka je však již dnes (alespoň pokud mohu soudit podle sebe) prakticky neznámá a i zde slouží hospoda jako pozadí, na němž se odehrávají příběhy téměř výlučně mužských hrdinů.

Dagmar Mocná přispěla do sborníku článkem o hospodách v červené knihovně. V předválečném žánru je zde pivo rovnou dáváno do souvislosti s něčím přízemním. Noblesnější hrdinky srdečních story tedy pivo samozřejmě nepijí, konzumují výhradně víno. A totéž musí nutně platit pro jejich nápadníky, alespoň pro ty úspěšné (i likéry jsou podezřelé, protože s sebou nesou pachuť falešného hráče či sňatkového podvodníka). Když už by hrdinky šly do hospody, pak jen při zvláštní příležitosti (koná se zde taneční ples nebo vedle havaroval nápadníkův automobil).

Proč tomu bylo? Červená knihovna se totiž tváří jako čtení ze života vyšších vrstev, nebo alespoň příběhy, "jak chuděra ke štěstí přišla". Do podobných konceptů hospody a pivo nezapadají. A navíc - jakkoliv jde o čtivo konzumní ve špatném smyslu slova (na rozdíl od piva :-)), původní autorky červené knihovny se navíc dokonce snažily o jakýsi podivný mesianismus a povznášení svých čtenářek. Do toho jim pivo a hospody opět nezapadalo.

Dagmar Mocná však dodává, že v současných harlekýnkách by pivo mohlo snad být vzato na milost - nejspíš však v podobě plechovky, která je krátce před sexem odhozena na podlahu auta nebo na pláž. Jestli to tak vskutku je, to posoudit nedovedu, ježto jsem žádnou harlekýnku nikdy nečetl a zbytky zdravého rozumu si tedy uchovati ráčil.

A do třetice z našeho sborníku: Blanka Hemelíková popisuje ve svém příspěvku "Kávový svět Popelky Biliánové" ideu ženy, která prostředí hospod programově odmítala navštěvovat a chtěla ji přenechat mužům. Se svou dívčí družinou rozmlouvala nikoliv při návštěvách hospod, ale při návštěvách hřbitovů. Hemelíková upozorňuje, že tato estetika nemá daleka k dandysmu. Jinak byla Biliánová ve svým dílech posedlá "kávou v akci" (černý hrnek na černou kávu má černou duši, při vaření lze do kávy naplakat; Biliánová se dokonce neštítí používat zdrobnělinu "kávička" - pravda, bylo to na konci 90. let 19. století). Hemelíková ve své studii dále uvažuje, zda káva u nás hraje tu roli, jakou v Anglii koloniální doby měl čaj. A pak vzpomíná i na odvrácenou tvář kofeinismu, travičství z Maryši.

To se už ale našich původních úvah o pivu a hospodách opravdu příliš netýká...