Myslím, že Martin Jarošek uhodil hlavičkou o hřebíček v jedné věci: ztrácí se řemeslo. Nevím, jak moc pěstují stavovskou čest a hrdost a jedním dechem i příslušnou odbornost na příslušných středních školách a učilištích, zato bohužel vím, že převládá mezi lidem obecným zcela liché, ale hluboce zakořeněné přesvědčení, že v hospodě, potažmo v pohostinství vůbec, může dělat z fleku kdokolik. Bez praxe, bez znalostí, bez zájmu. Znám ze svého okolí i z mým oblíbených hospůdek desítky příkladů, kdy "roznáší pivo" člověk, jehož jediná kvalifikace spočívá v touze hodně a rychle si vydělat. Dotyčný pak skutečně jen roznáší nápoje, o jejichž složení, přípravě a správném servírování netuší vůbec nic a ani ho to nezajímá. Co ho zajímá, je výše dýška, které považuje za samozřejmost. S majiteli hospod se do řeči zas tak často nedávám, ale obávám se, že srdcařů s láskou k věci a lá pánové Bejček, Hans a další, nebude zas takové procento. Hospa si na sebe (a svého pana majitele, který často dělá ještě v pěti jiných oborech) hlavně musí vydělat. I personál si chce vydělat. A zákazník platí a platí, bez ohledu na kvalitu. Znamení doby? Těžko říct, nejsem velký pamětník, možná to tak bylo vždycky.