jo, to je klasika. Nostalgické vzpomínky a nadhled s postupem času dali inspiraci tvůrcům webu www.nachmelu.cz, kde prezentují vtipná videa a historky z těch zlatých časů. Pokud máte i vy nějaký nezapomenutelný zážitek, můžete se tam o něj podělit. Je to legrace!

Pokud by te to Honzo zajimalo, tak ve statu Washington je 100% k dostani v Bottleworks i v 99Bottles.Najdes na netu.Ale meli to i v supermarketech jako je Whole Foods, nebo Fred Mayer.

měl jsem ho čepované v Amsterdamu v pivním baru In de Wildeman (www.indewildeman.nl). Pravidelně ho tam nemívají, šlo o příležitostný jednorázový dovoz. Jinak jde o příjemný pivní bar nedaleko hlavního nádraží se 17 čepovanými a spoustou lahvových piv.

A co takhle udelat BSP(starsi rocniky pamatuji:) ) a jet aspon symbolicky podporit sber chmele? Nebo jeste lepe na jare dratkovat nebo zavadet, v nehostinnem pocasi...?:)

Tak už máme všechny naše chmelaře, chmelníky i ochmelky doma. Jsem ten "krutý zaměstnavatel, agentura i chmelová mamina". Mám za sebou léta chmelu jarního i letního, spousty brigádníků i vedoucích a přesto mi při letošním posledním "Dočesáno..." opět vhrkly slzy do očí. Chmel je srdeční záležitost a přes veškerou těžkou práci na poli, česačce, sušárně i u nás při papírech je na něm strašně prima. Díky, Martine za článek, je fajn a v květnu zas napiš nebo cinkni, ať pro tebe (vás) najdeme chmelové místečko :-)

Při čtení tohoto článku se mi vrátilo mládí. Na česání chmele jsem byl pouze jednou a to v r.1978. I tehdy už se 90% úrody česalo strojně. A právě do Kolešovic jsme chodili za holkama. Jednu jsem sbalil a strávili jsme večer ve stohu. Nic se nedělo,jenom jsme leželi v té nádherně voňavé slámě, koukali se na hvězdičky a povídali si o nich. Pak jsme si dali pusu a šli spát. Jeden z nejkrásnějších večerů mého života!

Čtenáře bych chtěl upozornit na aktualizovanou pasáž o sušení chmele. Koho tato technologie zajímá, nechť si tuto část článku přečte znova - opravil jí pan sušič Milan Machulda, který mi v Kolešovicích udělal exkurzi a v mé původní verzi článku našel nějaké nepřesnosti. Nyní je to tedy s korekturami z ruky odborníka, který suší chmel už 30 let...

Tak i ja se pridam.Chmel jsem absolvoval 5x v letech 1993-1997 v Srbci(cca 12km od Krusovic).Delal jsem denni 12ky na cesacce zminovaneho modelu LCCH2,navesoval primo z vlecky,s kamosem jsme po te dlouholete praxe dosahli i jiste virtuozity:-)Ubytovani naprosto silene(ale svym zpusobem uzasne)-30lidi(kluci,holky) v jedne mistnosti(ubytovna primo na koupalisti po dobu chmelu uzavreneho,pri castem nedostatku teple vody ve sprchach byl teda bazen lepsi),takze uz po tydnu to tam pro slabsi povahy moc nebylo:-)A i v tu dobu platilo,ze clovek si moc nevydelal,ale ty zazitky a navazana pratelstvi za to staly.A jeste jednu vzpominku mam-prvni setkani s pivem Krusovice-v tu dobu naprosto uzasne,po navratu na Zlinsko,odkud pochazim,jsem je zacal aktivne vyhledavat:-)Vy,co si je z te doby pamatujete,pochopite,jakym pro mne byla( a bohuzel stale je) zklamanim zmena v tu ridkou eurovodu.
Diky autorovi za vyborny clanek a kazdemu aspon jednu chmelovou brigadu doporucuju.

Moje vzpominky jsou z let 1996 a 1997, kdy jsem navesoval chmel v cesarne. Delali jsme 8hodinove smeny (nonstop), za smenu to dalo cca 3,5 tuny mokreho chmele, maximum cesacky bych tipnul na 5 tun denne. Navesovali jsme tri, tak jak je to na fotce v clanku a ty kupy chmele tam mohly byt na obou stranach. Traktor si chmel trhal sam, na korbe jeste stal clovek, ktery trhal zbyle stoky a clovek (nebo dva?) rovnajici ty spadle. Lidi na valniku se proti poskrabani chranili velkymi sirokymi gumovymi klobouky. Rucne se cesaly jen mlade chmelnice, aby se neponicily, aspon tak nam to tenkrat rekli. Jsem puvodem kratky zobak, takze take jsem prozil abstak, kdy nebyl k dispozici Ostravar nebo tenkrat jeste velmi dobre pitelny Radek, ale jen Lo(u)nsky lezak nebo Krusovice. Brrrr, jeste dnes se mi dela husi kuze. Daji se dnes ty Louny pit? Po ususeni se chmel nelisoval, jen se daval do velkych pytlu a ted prijde to nejhorsi - pak se pytle odvezly do Nemecka a tam putovaly do kosmetiky.

tak jsem si rikal, ze Herculese neznam a ouha, pri progooglovani mi to dalo pivovar Great Divide v Denveru v Coloradu, kde jsem vloni byl na prohlidce a degustaci. Budu muset projit zaznamy...

A da se sehnat nekde jinde nez v Coloradu? Diky za pripadnoy tip...

Díky za skvělý článek, naposled na mě atmosféra chmelových brigád s takovou intenzitou dýchla při přivonění k Hercules Double IPA.
Masky jsme v letech 86-89 při strhávání štoků nepoužívali, ale rozhodně jde o skvělý nápad. Nebylo nic horšího (snad kromě pádu z vlečky), než když vám mokrý štok padl za krk a postupně vás pohladil po šíji a tváři. Na druhou stranu, jak se asi dýchá v horkém poledni maníkovi s pytlem na hlavě?

I když když se nad tím tak zamýšlím, nevím jaké byly ztráty při ruční sklizni, kterou jsem nezažil...

Na chmelu jsem byl tuším v 99 a 2001, jednou v Soběchlebech, jednou v Petrohradě a chmel si strhával sám traktor. CS jsem pak pařil taky. Odolnější jsme určitě nebyli, ale to je jedno.

Na sberu jsem byl v roce 87(minule stoleti:) ) a na masky si nepamatuju. Nevim, treba je to jen dlouho a ma pamet uz to nema ulozene...

Ale jednou pri strhavani brigadnik po probdele noci s alkoholem neudrzel rovnovahu, spadl a nemel silu vstat. Telo si reklo o odpocinek a usnul. Lehce ho prikryli chmelem a nechali odvezt na statek. To pak bylo haloo :). A resila to mistni svazacka bunka...

To je každopádně pravda. Protože když to otrhá česačka, tak se spousta toho cenného prášku prostě rozpráší. Když jsme na konci sklizně dělali generální úklid česačky, celý stroj byl zaprášen právě oním drahocenným žlutým práškem lupulinem. Jenže ruční sklizeň by byla tak drahá, že to prostě jinak nejde. Nejdražší práce je ta lidská a její náklady daleko převýší hodnotu toho chmelu, který se strojem ztratí.

Díky za mimořádně poutavý a poučný článek a fotky. Někde jsem četl, že právě ruční sběr je k chmelu více šetrný (mechanickou sklizní se prý ztrácí zbytečně mnoho Lupulinu).
Tak nevím, jestli to není spíše romantizující pověra, clekem by mě to zajímalo.

to maska: tak nevím, jestli se i chmel od tý doby nezměnil ;-) já na poli nepracoval, ale vím, že masku používali všichni. Možná to souvisí s tím, že ještě někdy v 90-tých letech se štoky před traktorem stříhali ručně nůžkama (jak psal Jirka Kaňa), teď je traktor strhává sám, takže se trochu možná změnila náplň práce na vlečce. Ale třeba jste akorát byli odolnější generace než my počítačoví ;-))

Dobrý článek, jen ta fotografie člověka stojícího na valníku s maskou je srandovní. Nejdřív jsem si myslel, že to je proto, aby brigándík nebyl rozpoznán nebo, aby to vypadalo akčně. Na chmelu jsem byl 2x, jednou na česačce a jednou za traktorem nahoře (jako na fotografii). Chmel sice škrábe, ale není to zas tak strašné a po ty 2 brigády jsem žádného takového "teroristu" nepotkal. Těch pár škrábanců přes obličej pak bylo ve středu zájmu slečen brigádnic. Něžné ošetření vedlo např. i k bližšímu seznámení. Ale zkrvavené xichty opravdu nikdo neměl. Ještě jsem ale tenkrát nehrál CountreStrike :-) Ale jak říkám, dobrý článek.

Skvělý článek! Konečně se mé mlhavé představy o brigádě na chmelu pořádně zostřily :-)

S nůžkami před traktorem jsem šel jen jednou. Na tu atmosféru nikdy nezapomenu. Byla tma, někde daleko za zády mi vrčel traktor, jeho světla jen mírně prořezávala padající déšť, bahno se lepilo na holínky, já před sebou v obou rukou třímal ty těžké metrové nůžky a čekal, odkud na mě zaútočí Vietkong...

Byla to mimořádná směna, za kterou byla slíbená mimořádná odměna, ovšem mám pocit, že nás tehdy pěkně oje... -ehm, tedy, nezachovali se úplně čestně.