Pro mě je spojená návštěva takovéto "prémiové" provozovny s nesnesitelným bengálen, kdy není většinou slyšet ani vlastní slovo, s několika plazmovými televizory, kde se míhá něco zcela jiného, než se šíří z reproduktorů, okolo divoce poblikávají hrací automaty, co chvíli mi okolo hlavy letí šipka, občas mi někdo upustí kouli na nohu, či přetáhne tágegem, k nezaplacení.Všude sedí mladí úspěšní manažeři a manažerky. Obsluha rozlévá roztodivné nápoje a guláš jaksi většinou nemají. V tu chvíli vzpomínám na začouzenou pivnici III.cenové skupiny v roce 197.. s neskrývanou nostalgií. Snad se dá něco takového navštívit ještě na venku.