Ještě k panu Z.O. Naprosto souhlasím s předchozími příspěvky. Přežíváni socialistické neprofesionality spojené s hrabivostí devadesátých let je typické pro tento typ lidí.
Rovněž mě nějak nenapadne dát spropitné prodavačce nebo řemeslníkovi.
Nedovedu si představit, že bych já se choval ke svému klientovy- pacientovy podle toho jaký mi přihodí k mému platu tringelt (naštěstí to tak v praxi neexistuje). Asi bych se měl vykašlat na ekonomicky slabší rodiny a věnovat jim (když už vůbec) jen pár minut času. Se synáčkem pana generálního ředitele bych pak trávil zbytek dne. Rovněž bych asi měl dávat svým studentům zápočty a známky za peníze. Jsem placen institucí ve které pracuji a hotovo. Jestli mě platí málo tak musím jít prostě jinam, kde třeba nebudu mít možnost pracovat v oboru. Jinak dávat spropitné není rovněž zvykem ve všech zemích jak by se třeba O.Z.mohl domnívat.
Za úplně nejhorší však považuji, že pan Z.O. není majitelem podniku a rozkazuje si jako nějaký paša, koho obslouží a koho ne. Kde se v tomto zaměstnanci bere tolik bohorovnosti?
Ani sám majitel, pokud vím, nesmí preferovat ve veřejných službách určitý typ klientely. (výjimku tvoři přirozeně kluby ap.). Myslím, že v tomto směru existuje ČSN upravující tento problém.
Jinak jak píše Weetek UPOZORŇUJEM NA SP NA TYTO PODNIKY