Já už skutečně nevím, jak to ještě říct. Tady nejde o žádné povyšování, snobáctví a už vůbec ne o pohrdání. Stejné stanovisko jako k naši, zastávám např. i k rakouské, maďarské, polské a třeba i skandinávské pivní kultuře ( i když tam to dnes vypadá mnohem zajímavěji). Prostě a jednoduše jsou tu země s rozvinutější a barvitější pivní kulturou a to je všechno. Pro mě jsou prostě na evropské špici v tomto směru tři evropské země: Belgie, Velká Británie a SRN (pak Francie, Holandsko ad....).
Osobně mi nejvíce chutná britské ale (v širším slova smyslu). To však v našich končinách nedostanu (na rozdíl třeba od Polska). Do SRN je to naštěstí nedaleko. Belgii lze taky občas navštívit a dovést si patřičnou zásobu piva na rok či dva (naštěstí se dají dlouhodobě skladovat). Mým přáním je, aby se i ta naše pivní kultura vydala také tímto směrem. Vždyť i země s přerušenou (USA), malou (Skandinávie) nebo nikdy nemající vlastní pivní tradici
zažívají obrovský "pivní boom", tak proč ne my? Nemyslím si, že je to pouze otázka peněz.
Jinak trvám na tom, že výběr piv je u nás minimální a z toho důvodu nemá cenu o nějakém pivním sommeliérovi a pivní gastronomii vůbec hovořit.
K tomu pivu a jídlu: Tady přede nejde o jedno pšeničné pivo a jeden pale ale. Různá pšeničná se hodí k různým pokrmům a podobně to je i s pale ale... To je jako třeba s vínem, Cabernet Savignon z Bordeaux se hodí k jinému jídlu, než tatáž odrůda z Chile. Mimochodem krásně o tom píše sládek pivovaru Brooklyn G. Oliver. Někdo si holt na tyto věci potrpí a jiný ne...