Ponechme stranou to, že hlavním významem slova gurmán je "jedlík, žrout", labužníkem a znalcem je spíše gurmet (gourmand a gourmet, abychom učinili zadost francouzštině), celkově mi provedení soutěže připadá alabastrově pitomé. A to včetně názvu - v češtině existuje dost málo pozitivně vnímaných slov s předponou "pro-" (v ještě lepším případě "z-" - "Zpijte se... do pivovaru..." by možná bylo ještě trefnější.

Pokud bych měl akci vnímat jako ilustraci směřování značky tak, jak o ní v Platanu uvažují, musím se zhrozit. Opravdu chtějí upřednostňovat kvantitu před kvalitou? Rovnítko mezi soutěží a prohlášením "je jedno, co to je, hlavně, když je to studené, je toho hodně a pořádně nás to vygumuje" se rýsuje až hrozivě.

Už i "primitivní" Braník ("a ta pěna, mladej, to sou alpský ledovce") si začíná uvědomovat, že být "proletářsky přístupný" není dobré pozicování značky. Tak proč vyrábět "úspěšné výherce" podle kapacity močového měchýře? Ona taková anonymní degustace dost často odhalí, že chuťové buňky se u většiny "velkokapacitních znalců" celého procesu neúčastní...

Tož tak. Považujeme se za pivně-kulturní národ s tradicí. V jednom komentáři se objevuje formulace o "zastáncích kulturního pití a těch normálních" - s tím musím bohužel souhlasit: vzhledem k tomu, že normu v daném sociologickém celku stanovuje většina, je normální být maximalistický násoska, který do krve hájí svoji značku, kterou zhusta není schopní bez loga na krýglu poznat. Zároveň se konzervativně schováváme za to naše plzeňské svrchně kvašené a tradá... ("co je to za hnus, to ani nepění" "stout" "no fuj, dej sem radši ten gambáč").

To není stesk ani snahat spasit Čechy - jenom konstatování, že chlastat je normální. Tím pádem i soutěž je vlastně v normě....