Můžeme jit k podstatě věci ? Prodej piva v hypermarketu neovlivňuje zákazník, ale nezbytnost zaplatit za plochu tedy listovací poplatek, podíl na letákové reklamě a ochota pořádat navíc marketingové akce. Je nutno jmenovat pivovary, které na takovýto způsob obchodování nemají finanční prostředky ? A naopak uvádět koncerny, které si cítí v rámci takovéto marketingové hry, jako ryba ve vodě? Lahve jsou pouze přípomínkou, že je kdosi obtížný. Ale to se o u nás momentálně nosí. Nenormální se vydává za normální, sprostota za výraz snahy, plebejství toho nejhrubšího zrna za něco snad i ušlechtilého. Proč by kvalita piva za těchto podmínek měla být určující pro prodej v hypermarketech ? Proč by se problémy společnosti neměly přenášet do pivovarnictví ? Dokáží střední a malé pivovary najít způsob, jak čelit stupňujícímu se komerčnímu tlaku nebo se dočkají vylistování ? Proč je o řadě z nich slyšet méně, než o některých ambiciózních mikropivovarech ? Domnívám se, že jde o zásadní otázky pro autory i čtenáře tohoto webu. Kdy nastane čas, aby vzniklo i u nás společenství jako je CAMRA ? Kolik Braníků bude potřeba ještě zavřít ?