Miluji Bakaláře, miluji rakovnické pivo! Jsem šťasten, že se konečně našel někdo, kdo vykopal zakopanou pivovarskou hřivnu, opráší historii rakovnického pivovarnictví a vrátí Rakovník s jeho pivem tam, kam patří! Vždyť kolik je u nás míst s takovou tradicí pivovarnictví (Rakovník 1454). Starší je snad jen Regent a Podkováň.

Pocházím z rakovnického kraje z Nového Strašecí. Vyrostl jsem však v 80-tých letech na černé krušovické desítce. Jinak to ani nešlo. Bylo to dané politikou tehdejšího Husákova plánovaného zásobování. Druhou půlku okresu zásoboval Rakovník. Ale zpět. Ještě dnes se mi na tu černou karamelovou pochutinu z tehdejších Krušovic sbíhají sliny a příjemně mi při vzpomínce mrazí v zádech. Ale to už je dvacet let. Vařili ji tenkrát z přísadou kubánského cukru a nejlepší byla tak po 14 dnech zrání v lahvi. Nebyla totiž pasterizována a množící bakterie v tomto živém pivě vyprodukovali tak perfektní chuť, že lepšího černého piva v Československu nebylo. (Pár pivovarů tehdy vařilo tmavé jedenáctky, ale nikdo černé, jen Krušovice byly unikát). To bylo tenkrát. Ve starém, dnes odstaveném krušovickém pivovaře. Krušovice tehdy zdobil krásný barevný panáček s velkým sudem piva (dnes velké R a koruna).

Poté jsem koncem 80-tých let při výletě do Rakovníka ochutnal tmavý ležák Rakovanka. A okamžitě jsem byl jejich zákazníkem. (Při studiu v Praze jsme s kamarády chodily každý pátek do Restaurace U sportovní haly, dnes sídlem naproti T-mobile Areně).

Rakovnické pivo bylo vynikající až do jeho nuceného uzavření v r. 1997, k němuž dalo podnět samo město Rakovník. Pivovar tehdy neplatil faktury za odebranou páru z městské kotelny. Pivovar totiž ani dnes nemá vlastní kotelnu. Tato kotelna ještě v 70-tých letech patřila pivovaru, ale tehdejší ředitel pivovaru František Pála (tatínek bývalého Daviscupového reprezentanta v tenise) ji převedl na město. Jaká to chyba!

Dnes jsem opravdu přepychově šťasten, že si mohu dopřát v místě kde žiji rakovnického Bakaláře, jehož součástí je místní kvalitní křivoklátská čistá voda (není zde žádný znečišťující průmysl, jen lesy a prameny toku Klíčavy). Pivo, které se po uvaření prokvasilo v klasické otevřené spilce a dozrálo v ležáckých sklepích. Žádné urychlovače zrání v cylindrokónických tancích a doslazené sacharinem.

Do budoucna bych měl ještě jedno přání. Málokdo ví, že se na Rakovnicku ještě v roce 1951 vařilo pivo přímo na hradě Křivoklátě (zal. 1547). Komunističtí likvidátoři však likvidovali vše co mělo šlechtickou příponu.
Je to sen! Ale co kdyby se našel někdo další, který by oživil myšlenku vaření unikátního piva přímo na hradě!
Krušovice by pak museli slevit z označení královský pivovar a možná by se podařilo vymazat z pivní mapy dnes již všudypřítomné Géčko.

Tak tedy... Bakáláři vydrž! Na zdraví!