Jak je ten pivní život paradoxní...Před cca půlrokem byl Emil reklamní tváří nošovického Radegastu, dnes, jak jsem měl možnost nedávno vidět, je číšníkem v hospodě, kde se točí Starobrno a Zlatý Bažant...
A ještě malou poznámku k "Radkovi". Nedávno, asi po třech letech, jsem ho při mé dvoudenní pracovní cestě po Hostýnských vrších (Rajnochovice) a Krnovsku znovu koštoval. Ne, že bych si ho vyhledal schválně, ale tam, kde jsem byl ubytován, ho prostě společně s Prazdrojem měli na čepu, takže se nedalo nic dělat. První den to byla desítka, druhý pak dvanáctka. Objektivně a překvapivě však musím uznat, že desítka mně hodně chutnala (zvlášť pak tolik pro Radegast typická suchost byla výborná), od dvanáctky jsem očekával právě tu větší hořkost, o níž v článku hovoří pan Gába. I když jsou hořčí piva než dnešní prémiové nošovické, taktéž s ním panovala spokojenost. Tudíž moje poslední zkušenost s Radegastem byla jen pozitivní.