Předem musím poděkovat Tomášovi Erlichovi za obsáhlou odpověď a vysvětlení jak se "Naše hospoda roku" volí a co na restauraci Ferdinanda vidí pozitivního.
Věřím, že zvolit hospodu roku kterou by přijala většina je v podstatě nemožné a vždy se u podobné ankety či hlasování objeví nějaký ten nespokojenec. To že po zveřejnění článku budou hlasy proti mému názoru jsem očekával. A můžu říci, že mé připomínky jsem se rozhodl zveřejnit až po vyslechnutí podobných připomínek od několika kamarádů. Kdy by šlo jen o můj názor, asi bych si ho nechal pro sebe. Také musím uznat, že moje hodnocení není úplné. V restauraci jsem zažil sice 4 obědy, ale jen obědy. Tedy jídla hotová. Ty skutečně 3 x dopadla průměrně. Bohužel nemůžu hodnotit jídla na objednávku. A v tom může být i onen rozdíl názoru. Je hodně restaurací, které nabízejí velmi slušné jídla na objednávku a hotovky jsou průměrné a na opak.
A já osobně ač mi chutná hodně národních kuchyní, preferuji kuchyni naši. A to z několika důvodů. Za prvé ji nabízí většina českých restaurací a tak se přímo nabízí hodnotit kvalitu jídla jednotlivých restaurací podle ní. Třeba vepřová s knedlíkem a zelím se přímo nabízí. A za druhé k českému pivu patří česká kuchyně. A i když si přes poledne to pivo ani dát nemůžu, už mi to zůstalo. A tak se nelze divit, že jsem k „hůře“ provedeným bramborovým knedlíku někdy silně kritický. Ale na druhou stranu, když mi knedlík slepí patra k sobě a nechce je pustit, mám z jídla dokonale zkažený zážitek.
Nedávno jsem měl čest si pohovořit s šéfkuchařem hotelu Alcron v Praze, když na Českém rozhlasu hovořil o vysoké kuchařině. A jednou z věcí vysoké kuchařiny je, že se používají vždy čerstvé suroviny (a pro českou kuchyni nemusejí být ani tak drahé), tedy bez použití jakýkoliv náhrad a konvenience, prostě když se vaří poctivě. A oba jsme se shodli, že za vysokou kuchařinu lze považovat i případ, kdy v malé vesnické hospůdce najdete vývar připravený z masa a zeleniny a kdy vepřová pečeně je měkoučká, bramborové knedlíky jsou křehoučké, ale nerozpadají se a zelí je připraveno z čerstvé hlávky a vše to dohromady stojí 50 Kč. A také jsme se shodli, že takových hospůdek a restaurací se dá v ČR napočítat na prstech. A důvod. Podle pana šéfkuchaře v dnešní moderní a uspěchané době je už málo kuchařů, kteří umí vařit bez náhrad a polotovarů. A ti co to umí, vaří většinou v těch dražších podnicích. Toť asi vše na vysvětlenou, proč jsem si dovolil kritizovat kuchyni v Ferdinandě. Ale asi jsem v dnešní době mekáčů moc náročný a mám prostě smůlu.
Petr Sitař
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé
Věřím, že zvolit hospodu roku kterou by přijala většina je v podstatě nemožné a vždy se u podobné ankety či hlasování objeví nějaký ten nespokojenec. To že po zveřejnění článku budou hlasy proti mému názoru jsem očekával. A můžu říci, že mé připomínky jsem se rozhodl zveřejnit až po vyslechnutí podobných připomínek od několika kamarádů. Kdy by šlo jen o můj názor, asi bych si ho nechal pro sebe. Také musím uznat, že moje hodnocení není úplné. V restauraci jsem zažil sice 4 obědy, ale jen obědy. Tedy jídla hotová. Ty skutečně 3 x dopadla průměrně. Bohužel nemůžu hodnotit jídla na objednávku. A v tom může být i onen rozdíl názoru. Je hodně restaurací, které nabízejí velmi slušné jídla na objednávku a hotovky jsou průměrné a na opak.
A já osobně ač mi chutná hodně národních kuchyní, preferuji kuchyni naši. A to z několika důvodů. Za prvé ji nabízí většina českých restaurací a tak se přímo nabízí hodnotit kvalitu jídla jednotlivých restaurací podle ní. Třeba vepřová s knedlíkem a zelím se přímo nabízí. A za druhé k českému pivu patří česká kuchyně. A i když si přes poledne to pivo ani dát nemůžu, už mi to zůstalo. A tak se nelze divit, že jsem k „hůře“ provedeným bramborovým knedlíku někdy silně kritický. Ale na druhou stranu, když mi knedlík slepí patra k sobě a nechce je pustit, mám z jídla dokonale zkažený zážitek.
Nedávno jsem měl čest si pohovořit s šéfkuchařem hotelu Alcron v Praze, když na Českém rozhlasu hovořil o vysoké kuchařině. A jednou z věcí vysoké kuchařiny je, že se používají vždy čerstvé suroviny (a pro českou kuchyni nemusejí být ani tak drahé), tedy bez použití jakýkoliv náhrad a konvenience, prostě když se vaří poctivě. A oba jsme se shodli, že za vysokou kuchařinu lze považovat i případ, kdy v malé vesnické hospůdce najdete vývar připravený z masa a zeleniny a kdy vepřová pečeně je měkoučká, bramborové knedlíky jsou křehoučké, ale nerozpadají se a zelí je připraveno z čerstvé hlávky a vše to dohromady stojí 50 Kč. A také jsme se shodli, že takových hospůdek a restaurací se dá v ČR napočítat na prstech. A důvod. Podle pana šéfkuchaře v dnešní moderní a uspěchané době je už málo kuchařů, kteří umí vařit bez náhrad a polotovarů. A ti co to umí, vaří většinou v těch dražších podnicích. Toť asi vše na vysvětlenou, proč jsem si dovolil kritizovat kuchyni v Ferdinandě. Ale asi jsem v dnešní době mekáčů moc náročný a mám prostě smůlu.
Petr Sitař