Podomácké vaření piva v Africe

Zemědělci západoafrické savany spotřebují prý asi polovinu vypěstovaných obilnin na výrobu piva (pro evropský středověk se udává 20-30 %). Výroba afrického piva „dolo“ je ženskou prací trvající asi 10 dní. Slad se připravuje ve velkých (150-200 l) nádobách, kde se nechává máčet 24 kg prosa, které se po vyklíčení 3-5 dnů suší, pak se rozdrtí v hmoždířích a jemně umele na drtidlech. Vzniklá mouka se v hrncích smíchá s vodou a za stálého míchání se půlden vaří. Po zchladnutí se seberou plevy a opět se vaří půl dne na ohništi, kde bývá umístěno 3-6 hrnců o obsahu 80-100 litrů. Pro pročištění tohoto roztoku se přidává jakási kůra. Po přečerpání do jiné nádoby (usazenina na dně se užívá jako krmivo) se tekutina vaří bez přestávky 2-3 dni a opět se přelije. Část tohoto sladkého nápoje vypijí děti, dívky a muslimové.

Po přidání kvasnic z minulé várky, které urychlují kvašení, z toho vznikne přes noc pivo (12 hodin). Každá žena přidává něco na dochucení (kůru, semena, ovoce) a přidáním medu může pivo získat až 8-10% alkoholu. Musí se vypít do 24 hodin, jinak nepoživatelně zkysne. Pije se vzhledem ke své náročnosti na přípravu a minimální trvanlivosti při výjimečných příležitostech (při volbě náčelníka, přechodových rituálech, žních z nového obilí atd.) a dospělý prý během slavnosti zkonzumuje 10-20 litrů piva.

Africké vaření piva si zachovává celou škálu výrobních postupů, např. sladování bylo donedávna nahrazeno tím, že skupina žen hromadila nažvýkané obilí v připravených nádobách, kde probíhalo hlavní kvašení umožněné ptyalinem obsaženým ve slinách. Jinde zase panuje rozmanitost ve velikosti užívaných hrnců a v jižní Etiopii se kromě keramických nádob a naběraček z kalebaší užívají také dřevěné vanovité nádrže. Množství keramiky užívané k výrobě piva lze vidět v afrikanistické sbírce Náprstkova muzea v Praze, např. bombovité nádoby od Zulů v Jihoafrické republice či bezuché zdobené amfory od Masupiů.

Archaické způsoby vaření piva se nám dochovaly do 20. století také v Evropě, např. vaření v dřevěných nádobách pomocí kamenů rozpálených v ohni. V Korutanech se na ohni z třešňového dřeva (pro ochucení) rozpalovaly kameny, kterými se vařila voda se sladem, dokud nekaramelizoval.