První sraz příznivců homebrewingu je za námi

Hned na úvod musím potěšeně konstatovat, že se nám povedlo i něco navíc. Podařilo se nám dát o sobě vědět širší veřejnosti. Zprávy o setkání domácích vařičů totiž proběhly mnoha médii včetně televize, zájem o náš server se výrazně zvýšil, byť do značné míry nepochybně jen přechodně. My jsme teď paradoxně jedni z posledních, kdo o průběhu sobotní akce informují. Dali jsme totiž přednost „kuchařce“ na výrobu piva, na kterou mnozí z vás netrpělivě čekali. Teď však přišel čas i na shrnutí celé akce.

Ukázalo se, že zájem o domácí vaření piva není zanedbatelný. Honza Kočka uvádí počet jemu známých domácích vařičů v několika desítkách, odhad Jana Šuráně z firmy Pivo Praha jejich celkového počtu v ČR je o jeden řád vyšší. Kde se berou?

TV Nova v šotu z nedělních Televizních novin tvrdí, že je to díky nespokojenosti některých lidí s kvalitou běžně prodávaných piv. To je možná do jisté míry pravda. Podle mě ale větší roli hrají jiné důvody. Jednak leckde omezená nabídka, ale hlavně potěšení z toho, že si něco (navíc dobrého) dokážu vyrobit sám. I když dosažený výsledek z určitého pohledu nemusí odpovídat investovaným prostředkům a hlavně času. V domácím vaření piva je zkrátka kus iracionality. No a co?!

My se zájmem o pivo, ať už současní nebo budoucí vařiči, či jen hladoví po informacích, jsme se poslední únorovou sobotu sešli v jedné velmi sympatické pražské hospodě. Bylo nás odhadem něco kolem čtyřiceti, lokál byl zaplněn tak akorát. Formou několika přednášek se nám dostalo poučení z čeho, jak a na čem pivo uvařit. Dozvěděli jsme se také něco o správném skladování a ošetřování piva. Zájemci si pak odnesli i suroviny potřebné k cca 20 litrové várce piva.

Důležitou součástí celé akce byla ochutnávka vzorků podomácku vařeného piva. Piva jejich hrdí vařiči přivezli buď ve skleněných lahvích s patentním uzávěrem, v PET lahvích, v běžných nerezových sudech, nebo v jednom případě dokonce i v čerstvě vysmoleném dřevěném soudku. K ochutnání byla piva od výčepních po ležáky, světlá i tmavá. Pestrá byla i škála chutí. Ke kouzlu domácího vaření piva totiž patří i to, že ne vždy se všechno tak úplně povede. Jak trefně poznamenal jeden z přednášejících, při domácím vaření piva ve zvýšené míře platí ono pivovarské Dej Bůh štěstí. Ochutnat jsme tak mohli jak domácí piva naprosto skvělá, tak i pivo, které chutí nejvíc ze všeho připomínalo burčák s jablečným džusem. To neměl být výsměch, občas se něco nepovede, i když se vaří s láskou.

Kromě vlastních přednášek považuji za neméně cenné i navazování kontaktů. K tomu byla příležitost zejména po šesté hodině, kdy se hospoda otevřela i ostatním, které domácí vaření piva až tak nezajímá. Pro tuto příležitost byla na čepu piva, která jsme začátkem února prezentovali na pivních slavnostech v Táboře.

Na závěr bych rád ubezpečil všechny zájemce o domácí vaření piva a o setkávání s podobně postiženými lidmi, že únorová akce rozhodně nebyla poslední. I na základě vašeho dosavadního zájmu soudíme, že letos to pořádně rozjedeme!

Autorem fotografií je Zdeněk Matoušek.