Jiří Kaňa napsal článek, v němž pojmenoval věci tak jak jsou, respektive zveřejnil informace, ke kterým měl přístup, a to bez ohledu na to, že šlo o pivovar Janáček. K takovému přístupu lze pouze říci děkuji. Karel Kryl by řekl : děkuji za bolest. Dříve bývalo výsadou novinářů, že dokázali pojmenovat zlato zlatem a olovo olovem a nebáli se takovou informaci zveřejnit. Dnešní publicistika je postavena na tom, že olovo se nazývá zlatem. V případě piva je v Čechách mediální a reklamní hra v tomto stylu pojata natolik vynalézavě, že národ pije to, čím by si jinde neopláchli auto.
Navzdory demagogii kolem velkých pivovarů, však není důvod lhát o pivovarech středních, malých a nejmenších, neboť začneme-li sami sobě i ostaním v tomto směru něco idealizovat nebo vytvářet iluze ztrácíme právo cokoli kritizovat. Jiří Kaňa jej získal, jiní jej ztrácí. V pozitivním i negativním smylsu. Parkan P. S. Psáno u žatecké desítky.