V rámci předešlými diskusemi na tomto a jemu podobných serverech inspirované a mnou zahájené nové neformální kampani „Za silně konkurenceschopné české malé a střední pivovary, které vyrábějí zajímavé pivo, avšak bez vážných výrobních vad“ si dovoluji začít též s konkrétnějším označováním dle mého názoru těch piv a jejich výrobců, které v tomto ohledu (pozor: je to nic více, ale i nic méně než můj názor!) představují podstandard, standard i nadstandard. Aby to bylo co nejvíce objektivní, tzn. když se řeknu á, měl bych říci i bé, dokonce i cé, bude to seriál na pokračování. Zaměřím se na malé a střední průmyslové pivovary, které nejvíce sleduji. Minipivovary tedy nechávám stranou, ale i na ně možná dojde. A aby to vše bylo pro začátek lépe stravitelnější, začnu od minulosti.

Klášter
Ti pánové z Miletína (at už pili Gambrinus či místní Chmelku nebo Pytláka) svým způsobem mohli mít do značné míry pravdu.Záleží na tom, o jakém časovém horizontu se při jejich hodnocení kvality piva jednalo. Asi před 4-7 lety to bylo pivo (při jisté míře abstrakce možno uvažovat celé rozpětí produkce 10 - 14 % EPM), které se vyznačovalo silně esterovou (ovocnou) příchutí. A to často takovou, že mě coby příznivce mírné ovocné příchutě a vůně u ležáku českého typu, která však musí harmonizovat (příklad: Rohozec nejlépe 11% v jeho nejlepší formě) přecházela chut na toto pivo, o příznicích masově vyráběných sterilních piv at už se jmenují Karel Kvapil nebo Jarda Rychlík nemluvě (vé svém okolí mám pro účely výzkumu i osvěty dosti reprezentativně širokou skupinu takto orientovaných jedinců), a což teprve následky pití druhý den....
Pravdou je , že cca před 4 roky se změnou majitelů a následnými personálními změnami došlo i k úpravě chuti tohoto piva. Už není zdaleka tak ovocné, mírně sladký základ je nyní zastřen poměrně silným chmelením, nicméně pro mě osobně to jsou dvě oddělené složky chuti, které netvoří ten jediný harmonizující celek. Tudíž můj názor: v současnosti pouze průměrné pivo (ani nefilrované to nezachrání, byt je samozřejmě zajímavější).

Nová Paka
Aby v tom Klášter nebyl tentokráte sám, případ ještě jednoho, a asi i většího hříšníka. Nová Paka v přibližně tom samém časovém horizontu, tj. 4-7 let nazpět. Hlavní vada byl tentokráte jiné, byla to oxidace (konrétně lepenkovitá příchut). Neustále jsem si to při zimních i letních výletech do Krkonoš ověřoval, byt jsem byl mezi kolektivem občas i za „blba“, který si nedá „jistý“ Budvar před nejistým pivem z malého pivovaru. Má odpověd byla - důvěřuj (dosad cokoliv), ale prověřuj! Tak jsem neustále prověřoval učebnicovou lepenkovitou příchut!
Ale i příběh Nové Paky má happy end, byt pro mě zase v té průměrné rovině. Pravidelná silná oxidační příchut zmizela, ale do harmonického zajímavého piva to má ještě daleko - u mě prostě průměr (napříč výrobkovým spektrem).

P.S.: Jsem si vědom, že ne všichni budou s mým hodnocením souhlasit, ale o tom to je! Diskutujme, obohacujme se, vyměnujme zkušenosti, sterilitu v produktu i v názorech přenechme jiným (momentálně tohoto černého Petra patrně drží globální, tedy i čeští velkovýrobci a hlavně jejich zákazníci - Am I wright, Mr. Short? Perhaps I´ll change my mind after trying your so long announced Master... ).