Prohlížeje relativně seriózní list Hospodářské noviny, nezbývá mi než nevěřícně kroutit hlavou. Mapu s vyznačením území, kde prý vzniká to zaručeně pravé České pivo, zřejmě vymyslel nekompetentní úřednický magor, maje za příklad Stalinovo rozdělení střední Asie na sovětské socialistické republiky. Jde o poněkud rozšířené území někdejšího protektorátu, neberoucí ohled na nijaké zeměpisně historické skutečnosti.
K navrženému obsahu pojmu "České pivo" se již nechci vyjadřovat, na to jsou zajisté povolanější odborníci. Snad ještě více mne však děsí nastíněná možnost evropských struktur stanovovat limity spotřeby energie na výrobu tradičního českého piva. Tak jako v každém podnikání, pokud bude spotřeba energie v pivovaru neúnosná, výroba se nevyplatí a podnik se zavře. Jednoduchá logika. Co do toho má jakej ouřada co kecat? Nařizuje nám snad někdo, že nemáme jezdit tam či onam autem, že vlakem (nebo lodí) je to energeticky výrazně úspornější? A pokud jde o odpady, ty z pivovaru rozhodně nepovažuji za tak moc škodlivé jako z jiných oborů podnikání.
Je smutné, že kdejaká rychlokvasná eurochcanka z Plzně, Braníka, Krušovic či (už bohužel také) z Velkých Popovic se bude honosit přívlastkem "České pivo", zatímco poctivý minipivovar, tolik potřebný v Ústeckém kraji, by při své možné existenci v Chomutově, Teplicích či Varnsdorfu neměl na tuto výsadu pražádnou šanci.
Nedivím se, že se po přečtení podobných zpráv stávám ještě vyhraněnějším pivním extrémistou, jehož do morku kostí mrazí skutečnost, že nadnárodním skupinám, v obludných rozměrech kazícím skutečný obsah pojmu České pivo, nestačí osmdesátiprocentní podíl na našem trhu.
Citlivým čtenářům se omlouvám se za neslušné výrazivo, ale je mi z toho opravdu na blití. Snad si řádně spravím chuť (nejedním) rohozeckým ležákem!