EU a (nejen) české pivo

Vyšlo najevo, že EU chce vytvořit jakousi komisi, která pivovarníkům nařídí, kolik smějí spotřebovat energie na hektolitr piva a překročení sankcionovat. Výroba poctivého českého ležáku v malém pivovaru však je asi jedenapůlkrát energeticky náročnější než výroba eurobřečky v nadnárodním gigantu. Každého nejspíš napadne, od koho takováto iniciativa asi vychází. Velkovýrobcům nemůže být po chuti existence poctivých tradičních pivovarníků, s jejichž pivy může každý porovnat „kvalitu“ globálních značek.

Registrace zeměpisného označení „české pivo“prý má naše výrobce ochránit. To se však nemusí zcela podařit ani v případě, že ji EU schválí. Návrh totiž poměrně jasně vymezuje způsob vaření, nevylučuje však jednoznačně další postup. Dvoufázové kvašení není nutnou podmínkou, nýbrž „proces je obvykle oddělen“. Dosycování CO₂ ani ředění vodou není zakázáno, a tak se lze obávat, že by v rámci povinných energetických úspor mohly tyto „pivokazné“ postupy být naopak vyžadovány.

Další otazníky souvisí s mapou Českého piva. Krom pozoruhodného původního opomenutí Ústí nad Labem a snad nejpoctivějšího pivovaru Chodovar mně připadá nespravedlivé i vynechání dalších oblastí. Pokud by se totiž někdo v budoucnu rozhodl obnovit provoz pivovaru v Železné Rudě, Nové Bystřici či Rumburku, nemohl by toto označení používat (a možná ani vařit klasickou technologií !!!). Oblast prý nesmí kopírovat státní hranici ! Nebylo by tedy lepší projevit trochu velkorysosti a naopak hranici překročit v oblastech přesahu českého osídlení, tj. v oblasti Kladska a Vitorazska ?

Postupy EU vyvolávají obecnější otázky. Pokud je zapotřebí tlačit výrobce a občany EU obecně k úsporám energie, existuje přece jednoduchý a s demokratickými zvyklostmi slučitelný nástroj. Je jím spotřební daň uplatňovaná zatím kupř. u ropných produktů. Namísto toho se má předepisovat či zakazovat ? Zdá se, že EU skutečně je pokračovatelem josefinského sociálně-inženýrského přístupu a chce podobně jako zmíněný panovník (syn zednáře Františka Lotrinského) nařizovat svým poddaným, CO mají KDY a JAK dělat. Josef II. byl množstvím svých dekretů (až několik denně!) směšný a tehdy naštěstí nemohl většinu svých nesmyslných nařízení prosadit. Dnešní situace bohužel umožňuje leccos. Bylo by asi zajímavé vědět jak silný je vliv zednářských lóží v EU, to však už přesahuje mou dnešní úvahu.

V každém případě bude dobré vývoj okolo Českého piva sledovat, může to být vodítko i k celkovému dalšímu směřování EU. Doufejme, že se situace vyjasní ještě před referendem o Evropské ústavní smlouvě.