Projekt Domácího vaření piva nadšeně vítám a přeju mu úspěch. V té souvislosti bych se rád podělil o dojmy z prvního přičichnutí k tomuhle hobby, které skýtá spoustu napětí, nejistoty, ale i odměny z úspěchu. Před zhruba sedmi lety jsem si poprvé připravil pivo z takové soupravičky, které by se dalo po vzoru různých Malých chemiků a Malých biologů říkat Malý pivovarník. Bohužel už asi není na trhu. Šlo o Bruntálské domácí pivo Horal, výrobek Sladovny v Bruntále. Pikslu se sypkým polotovarem na přípravu mladiny, granulí chmele, sáčkem se sušenými pivovarskými kvasnicemi a podrobným a srozumitelným návodem jsem si jednoduše v Bruntále objednal na dobírku poštou (adresa byla Sladovna, s.r.o. Karolíny Světlé 1 Bruntál 792 01). Za mladinovou pánev mi sloužil čistý velký kastrol, za kvasnou káď nově koupené plastové vědro, spilku představoval chladný špajz s teploměrem, kde jsem zavíráním či pootvíráním dveří reguloval teplotu, aby se pohybovala v optimálním rozmezí (vařil jsem tedy pouze v zimě), a roli ležáckých sudů už hrály lahve s patentními uzávěry. Pár týdnů do ochutnávky bylo krásným obdobím naplněným napětím, zvědavostí a nedočkavým těšením se na "pivobraní" s pár přáteli, a při tom množství vlastně okamžité vypití. Stálo to za to. Nemám srovnání, hodnocení výsledku je tedy velice relativní, ale znáte to: co si uvaříte (vyrobíte, smontujete, vypěstujete atd.) má pro vás vždycky zvláštní hodnotu bez ohledu na stupeň dokonalosti. Domácímu vaření piva zdar! A ještě poznámka k českému označení - přikláním se k návrhu "domovar" a z toho odvozeného "domovárek" a "domovarníci".