Nácek" bylo a je jméno, domácky Ignác.
Příruční slovník jazyka českého (http://bara.ujc.cas.cz/psjc/) v hesle Nácek odkazuje k Ignácovi na prvním místě („Nácek, -cka m. hypok. Ignác"), vzápětí však definuje „nácka" takto: „nácek, -cka m. vulg. hlupák. Se divím, jak se takový nácek mohl stát havířem. K. Čap." A uvádí ještě třetí význam: „nácek, -cka vulg. břicho. Copa si myslíš, že se stanu pořádným čovekem s nacpaným náckem. Vach. Generál měl o nácka postaráno, protože podle předpisu fasoval sám pro sebe čtyřicet porcí. Zaor." „Zaor." = Jaroslav Zaorálek. (Ten uvádí ve svých Lidových rčeních, že „dosyta se najíst" se v češtině vyjádří též frazeologismy „uctít nácka", „naprat si nácka", „podložit si nácka" či „napráskat nácka". Říká se to ještě? Čeština chřadne, teď se o jedlíkovi spíše řekne, že se nafutroval, hlavně však, že se nažral.) Na Doudlebsku se na dětské „Na co?" ještě v minulém století odpovídalo žertovně: „Náckovi na ocásek." Má tedy slovo „nácek" všelijaké konotace (čtenáři Ladových příběhů o kocourkovi Mikešovi navíc znají Nácíčka). Zrůdnost, krutost, ničemnost a zločinnost národního socialismu se do něj věru nepromítá.