Paradoxem je to, že Prazdroj oslavoval tímto nefiltrovaným piven 168. výročí uvaření první "filtrované" várky.

A nejen pivem. Je totiž příjemně staromilecky kuriozní, že to nejlepší, co za dlouhou dobu vypustila tahle značka je zrovna nefiltované pivo. Nezbývá než doufat, že se s touto chuťově mohutnější a pro prostého konzumenta příjemně nezvyklou verzí plzně budeme setkávat v "nevýznamném zbytku světa" častěji. To bude zaviset jen a pouze na odvaze firmy, nicméně trh se zdá být celkem nasycen a tak odvaha bude zřejmě časem růst. Též pro některé minipivovary by to mohl být motiv zvýšit pochybnou kvalitu svých podivných pokusů o pivo, když by měl konzument možnost srovnání s běžně dostupným, byť nikterak výmečným, přesto neurážejícím nefiltrovaným, což je něco, co dobré minipivovary svou roztroušeností a nevelkým výstavem způsobit nemohou. Ještě dodám, že nefiltrované G jsem nezkoušel a ani to neplánuji.

Prazdroj v posledních letech domácí pivní trh svými "úspornými pokusy" tak deformoval, až jeho značky začaly přicházet o nezanedbatelné části zdejšího pivního koláče. Pokus s nefiltrovaným Gambrinusem a Urquellem tak beru jako snahu vylepšit image a slábnoucí pozice. Říká se, že někde se začít musí, ale nevěřím, že se to právě v tomto "nefiltrovaném" případě podaří.

Nedávno probíhala podobná akce s G nefiltrovaným. Dvakrát za sebou jsem se objevil na služebce na obědě jako spolujezdec v hospodě s touto nabídkou. Místo obvyklé kofoly, kterou v podnikách PU-G volím, jsem zkusil G nefiltr. Na první napití jsem byl potěšen kvasničnou chutí a dobré jídlo jsem spokojeně zapil "dobrým" pivem. Druhý den když už to pro mé chuťové pohárky nebyla taková novinka jsem začal konečně chuť vnímat víc a došel jsem k jednoduchému závěru- slabě chmelené, chuťově naprosto prázdné pivo, překryté příjemnou chutí kvalitních kvasinek. Rozhodně za Prazdrojem nepoběžím, jen jestli mě zase někde přepadne při obědě tak vyzkouším.