Prazdroj potěšil

Něco takového jako nefiltrovaný Prazdroj jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít. U nás v Českých Budějovicích bylo dokonce možno vybrat si z více hospod, takže nebyl problém najít nějaký rozumný výčep.

V tom „našem“ (U tří sedláků) byl půllitr na čepu za 32 Kč. Hospoda byla slušně zaplněná a na stolech nebylo k vidění prakticky nic jiného, než ušaté sklo naplněné žlutooranžovou kalnou tekutinou.

Nefiltrovaný Prazdroj chutnal téměř přesně tak, jak bych si nefiltrovaný Prazdroj představoval. Hutný, plný, hořký. Jako pivo, které bylo zatím k dostání jen v Plzni Na parkánu. Tedy v hospodě, které bych se jinak vyhnul obloukem. Dobrá, nebyla to úplná megamegašpička (jak by se asi Pilsner Urquell rád viděl), ale dobrota to byla. Takovéhle pivo od mnou jinak nevyhledávaného výrobce-giganta bych si klidně dopřál častěji, dokonce i s chutí.

Je vidět, že už jsme opravdu někde jinde než před nějakými deseti patnácti lety. Tehdy bylo v našich končinách nefiltrované pivo spíš nedůvěru vzbuzující exotika, případně menší skupinkou znalců sdílená radost. A dnes? Dnes už se jej nebojí ani náš největší pivovarský gigant. Což nemůže znamenat nic jiného, než že se přestává bát i masový spotřebitel.

Doufám, že se jednalo nejen o marketingovou akci, ale také o velkoplošný test, co to s lidmi udělá. A že to s lidmi udělá přesně to, co výrobce přesvědčí, aby v nabízení tohoto produktu pokračoval.