Podle receptu pana Pavlase jsem vyráběl již tři várky domácího nealkopiva, a tak přidám svoje postřehy. Zajímavá je tmavá varianta s karamelovou chutí. Proti komerčním nealkopivům je domácí trochu řidší, ale svoji druhou várku podle rozboru v laborce jsem měl 3,5ku s 0,27%alkoholu.
Pro člověka, který není kontument kafe, tak varianta tmavého s přídavkem kávy je nežádoucí. Stejně tak přidání barvícího sladu, přidá hodně kávové chuti. Proto nejlíp mě vyšlo 1500g karamelového a 500bavorského sladu na 30 litrů, výsledek byl barevně sice polotmavý, ale s výraznou karamelovou chutí. Nejdůležitější je to velmi malé množství kvasinek (desetina obvyklé dávky), jeden den nechat rozkvasit a pak sud uzavřít a nebo přelít do PET lahví. Já jsem si v létě rád vzal svoje domácí někam, kde jsem byl autem a nemohl pít, kamarád po mononukleoze byl taky vždy nadšen a na kacích se vždy toužebně ptal jestli je k mání místo komerčních nealkopiv. Takže pro mě je lepší varianta na cesty PET lahev, aby v ní nebyly kvasinky na dně, (které se při opakovaném nalévání zvednou a promíchají s pivem a u takhle slabého je ta chuť kvasinek až moc výrazná), tak jsem velmi studené pivo před cestou opatrně přelil z PET lahve do PET lahve, CO2 moc neuniklo a kvasinek jsem se zbavil. Při třetím pokusu jsem ležel v sudu a po čtrnácti dnech podchlazené pivo opatrně naplnil do PET. K tomu umělému sladidlu, v mladším nealku není moc cítit a zvýšená slakost je příjemná, čím je pivo uleželejší tím vystupuje umělá pachuť sladidla. Takže záleží na chuti každého, já ho postupně přestal používat. Jinak za všechny dík za uveřejnění receptu vzešlého z několikaletých pokusů pana Pavlase o domácí nealkopivo.