Pokud jde o tu zkoušku, předpokládal jsem, že by byla dobrovolná a založená na cti dotyčného: Toto jsem uvařil dle předepsaného varného listu, posuďte, zda se mohu zvát homebrewářem (strašné slovo). Trochu se to podobá skládání zkoušky středověkého tovaryše. Podmínkou je stejná receptura.
Jako rybáři přijímají za rybáře a myslivci za myslivce.
Víte největší problém mám se sestavením varného listu, tedy "jak". Receptů celá řada, ale každý v něčem jiný.
Právě proto si myslím, že by adept vaření měl projít nějakým sledem kroků, od jednoduchých ke složitým, aby věděl, že až bude schopný stabilně zvládat "toto", může se pokusit posunout se někam dál. Začátečník by neměl experimentovat nebo skákat od jednoho k druhému.
Tento začátečnický varný list by visel na netu a vedla by se kolem něho diskuze, ovšem nikoli o jeho změnách, ale o problémech, které se před každým vynoří při jeho realizaci.
A jednou za rok, kdo by chtěl, požádal by o zhodnocení svého snažení komisi. A znalectví není zadarmo, to by peníz dotyčného stálo. A kdyby uspěl, plácl bych ho míchadlem po zadku a dal mu diplom, že už není jenom teoretik, ale v piva vaření správným směrem vykročivší pulec.
A mohl by postoupit do dalšího kola, třeba černé, pšeničné... jak je libo. Hlavně žádný stres a povinost, děláme to pro radost.
 
Pokud jde o spolek, domnívám se, že členem by směl být každý, kdo má zájem, nikoli jen ten, kdo vaří. Zkoušení, které navrhuji, tedy nemá s členstvím nic společného.
Také si myslím, že částka 1000 Kč odrazuje příležitostné vařiče, jakož i sympatizanty.
Diskutujme.
Martin