No a treba ešte dodať, že hlavný aj pomocný sládek sú Slováci :-))

Proti gustu žádný „dyšputát“, ale když ve Vídni na pivo, tak stojí za to zaskočit "na jedno" do vyhlášeného Schweizerhausu. Mimochodem: v něm se už 82 let točí Budweiser Budvar. Místní říkají, že patří k rakouskému hlavnímu městu stejně jako lipicáni, valčík nebo Prátr, poblíž kterého stojí. Zahradní pivnice má na dva tisíce míst a úžasnou atmosféru.
Budete-li mít štěstí, potkáte i majitele Karla Jana Kolarika. Mluví dobrou češtinou, i když občas zaváhá, jestli použije správné slovo. To pak řekne – tenhle výraz neznám.
Kdysi se ho někdo ptal, proč má otevřeno jen od března do října. „Nemá smysl mít otevřeno za každou cenu. Náklady jsou stejné, ale tržby nižší. Přece podnikáte, abyste vydělal,“ nezapřel už tehdy v sobě rodinnou školu. Jeho děd Karl Kolarik získal Schweizerhaus v roce 1920 a už tehdy oblíbený hostinec časem proměnil v největší vídeňský sud piva, jak podnik jednou nazval.
Mezi jeho prozíravé tahy patřilo i založení obchodní společnosti Kolarik & Buben, která do země dováží Budweiser Budvar. Ten se ve Schweizerhausu čepuje už zmíněných víc než osmdesát let.
„Péče o pivo je klíčová,“ potvrzuje starou pravdu Kolarik. Ten stejně jako jeho předci láká hosty i na uzená kolena, párky, preclíky nebo bramborové lupínky. „Hospoda musí mít charakter. Stejně jako pivo, které čepuje. Identifikace s pivem je důležitá. Není dobré měnit značku a distribuční kanály. Na tom se zpravidla prodělá,“ uváděl.
Je-li hezky, přijde k němu o čtvrtinu víc lidí než jindy. V gastronomii to je netypický rozdíl, ale pro tuto zahradní restaurací charakteristický.
Nakonec při jakékoliv návštěvě Vídně, třeba i teď při fotbalovém Euru, se o tom, ale i atmnosféře téhle pivnice, lze přesvědčit na vlastní oči.